Na kapitánském můstku vily Lídy Baarové

Na kapitánském můstku vily Lídy Baarové

Vila Lídy Baarové, která se stala cílem naší dnešní návštěvy, patří mezi funkcionalistické klenoty. Na první pohled zaujme svou architekturou – připomíná totiž zaoceánskou loď. Tak pozor, vyplouváme…

Proslulost vily není dána polnotrávní hereckou slávou, ale progresivním architektonickým řešením. Stavbu organizovali manželé Babkovi (rodiče herečky), kteří byli spoluinvestoři. Baarová v letech 1937 – 1938 žila v Berlíně, kde si fatálně Lída Baarová, vila, architektura, Ladislav Žák, návštěvazadělávala na celoživotní malér. Babkovi původně zadali projekt Čestmíru Šlapetovi, na který dostali v květnu 1937 stavební povolení. Jenže náhoda chtěla, aby paní Babková navštívila režiséra Martina Friče. Jeho vila ji tak nadchla, že v červnu požádala o zrušení stavebního povolení i za cenu tahanic s původním projektantem a požádala o nové pro projekt architekta Žáka. Ten navrhl funkcionalistický dvougenerační čtyřpodlažní dům s oddělenými samostatnými vchody a dvěma vertikálně řešenými byty. Od roku 1952, kdy byli manželé Babkovi vystěhováni, procházel tento funkcionalistický klenot řadou větších či menších destrukcí, jelikož se v něm často střídali obyvatelé a nadivoko prováděli zhůvěřilé stavební úpravy.

Jak stavěl Ladislav Žák

Architekt navrhl vilu proudnicového tvaru s nautickými prvky – jinými slovy řečeno jako zaoceánskou loď. Nosnou konstrukci tvoří železobetonový skelet s trámkovými stropy a Střecha, vila, Lída Baarová, architekturavyzdívanými obvodovými stěnami, které mají často i nosnou funkci. Trámkové stropy měly většinou štukované podhledy, jen v suterénu byly přiznané. Světlé výšky interiérů jsou mimořádně nízké, od 235 do 265 centimetrů. Dávají místnostem příjemnou atmosféru typickou pro lodní kajuty. Což není náhoda – námořní „look“ přechází z interiéru do exteriéru, podporovaný střešní mansardou coby kapitánským můstkem, kulatými okénky na severní straně, zvlněnou zdí obývacího pokoje, zaoblenou „přídí“ včetně zábradlí až po námořní, pardon kominický, žebřík na východní zdi. Vila měla na svou dobu několik neobvyklých progresivních prvků. Sedmatřicetiletý architekt umístil mezi byt rodičů a byt dcery úzkou instalační šachtu – dvojitou dutou příčku –, která byla mezi koupelnami v druhém nadzemním podlaží a pokoji v přízemí. Tam „schoval“ stoupačky, odpady, přívod plynu i shoz prádla (ústí do suterénní prádelny). Při přestavbě se tento sedmdesát let starý trik náramně hodil pro nové rozvody.

Vila, Lída Baarová, vstup, schody, architektura, okna, zádveří, plot

Něco málo o autorovi

Architekt Ladislav Žák (1900--1973) studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Josefa Gočára. Vilovou architekturou se zabýval od roku 1931: v Praze postavil dům Karla Heraina, víkendový dům a zahradu pro Bohumila Čeňka, dům s interiérem a zahradou Hugo Zaorálka, vilu Miroslava Hajna. V letech 1934 –1935 navrhl jednu z nejskvostnějších funkcionalistických vil pro režiséra Martina Friče. Jeho poslední realizovaný projekt byl rodinný dům Karla Babky a Lídy Baarové (v roce 1976 Zahrada, vila, Lída Baarováprohlášený za kulturní památku). Po válce se z ideových důvodů i kvůli neshodám se stavebníky věnoval nábytkářskému designu a teorii vztahu mezi krajinou a technickým i architektonickým dílem (Obytná krajina, 1947).

Druhý dech

Obrat k lepšímu nastal v roce 2005, kdy devastovaný dům koupil dnešní majitel, který svůj záměr výstižně charakterizuje větou „Nechtěl jsem bydlet v muzeu!“. Vsadil na renomé a pověřil rekonstrukcí architektonický ateliér profesora Ladislava Lábuse, jenž získal zkušenosti s renovací funkcionalistických staveb v polovině 90. let. U vily Karla Babky a Lídy Baarové se architekti zaměřili na sanaci stavebního stavu konstrukcí (musely se vyměnit nevyhovující střechy, podlahy a dožité konstrukce), na obnovení a zlepšení architektonického, provozního i technického standardu, na repasování původních prvků. Všechny práce sledovaly původní charakter domu (včetně barevnosti fasády) a zahrady při respektování zásad architekta Ladislava Žáka. Nebylo to Obývací pokoj, nábytek, jídelna, kuchyně, koberec, komoda, křeslo, židlejednoduché, musely se dělat sondy, protože původní dokumentace se zachovala jen částečně vinou častého střídání majitelů domu.

Potíže s funkcionalismem

Jaké potíže jsou nejčastější s funkcionalistickými domy? Zateplení! Tehdy se stavělo bez ohledu na tepelné mosty, domy promrzaly, zvláště když měly tenkou fasádu. Tehdy si s tím nikdo hlavu nelámal, dnes je situace opačná. Jenže co s tím, když památkáři hledí nevlídně na silné venkovní izolace, protože poškozují vzhled budovy? Další potíže jsou dispoziční. I luxusní vily měly z dnešního hlediska nedostatečné hygienické zázemí, malou kuchyni vzdálenou od jídelny, garáž, kam se dnes nevejdou dva vozy, stísněné vstupní prostory bez úložných prostor.

Rekonstrukce aneb Harmonizace se současností

Střecha, sprcha, vstup, pracovna, gauč, pohovka, schody, schodiště

Rekonstrukcí se na Žákově konceptu nic nezměnilo. Na jižní straně je obytná část (jídelna, obývací místnost, ložnice, koupelny), na severní jsou chodby a obslužné místnosti (spíž, komory, WC). Dnes vila slouží jako nedělený rodinný dům. Až děti vyrostou, stačí málo, aby se změnil na dvougenerační.

Nebezpečí, že v zimě bude promrzat, je zažehnáno. Na některých obvodových zdech byla původní sendvičová fasáda, i když s izolací na vnitřní straně nebo mezi stěnami. Protože okna byla poměrně hluboko zapuštěná, nemuselo se kvůli nové vnější izolaci měnit jejich osazení a obvodový plášť se zateplil zhruba pěticentimetrovou vrstvou izolace bez rizika, že naruší vzhled fasády. K tepelnému komfortu přispívají repasovaná a dobře utěsněná dřevěná okna. K vytápění slouží tepelné čerpadlo s třemi 80metrovými vrty (místo kotelny na koks). V domě je podlahové topení (všude jsou masivní dubové parkety), ale dlouho se pochybovalo, zda bude možné je instalovat. Naštěstí architekt Žák měnil výšky místností tím, že železobetonová žebra otočil nahoru, nebo dolů, a proto nechával v podlahách dostatečný prostor, aby se tam žebra vešla. Díky tomu bylo pod podlahou místo na topení. Litinové radiátory jsou zde spíš z potřeby zachovat dobový interiér (tomu odpovídá i jejich vzhled včetně kotoučků) a mají samostatný okruh, protože pod dřevěnou podlahou nelze vyhřívat vodu v topení na víc než 30 stupňů. Z bývalých dvou vstupů zůstal jeden; druhý byl zrušen už v 70. letech.

Při rekonstrukci se zvětšila vstupní část předsíně a udělala replika zavětří, jelikož původní mělo narušenou statiku. Malá kuchyně, odkud se podávalo jídlo okénkem, se Garnýže, záclony, oknozvětšila zbouráním příčky o pokojík pro služku, takže se do místnosti vešla i jídelna. Z ní je volný průchod do obývacího pokoje s výhledem do zahrady. Dětské ložnice doplnily obnovené šatnové předsíně, ložnice rodičů má vlastní šatnu.Garáž se prodloužila na úkor prádelny o bývalý domovnický byt. Z ložnic (druhého nadzemního patra) vede schodiště na plochou střechu přes bývalou zimní zahradu, dnes pracovnu s knihovnou. Část střechy slouží jako solárium se sprchou, část je zazeleněná, což za časů Lídy Baarové, která tu v nerušeném soukromí chytala bronz, nebývalo.

-Marie Krausová, Dům a zahrada 10/2010-
Foto: Ester Havlová

V listopadovém čísle časopisu Dům a zahrada dále najdete:

  • Barevné trendy pro rok 2011
  • Třetí díl seriálu o fasádách: tentokrát o netradičních materiálech
  • Velké téma: Jak si vybrat dřevostavbu
  • Vybavujeme dům pro miminko
  • Vše o zimních zahradách
  • Jaký zvolit plot: inspirace a praktické rady
  • Fotosoutěž Pecka roku: představujeme 10 nejošklivějších domů

Listopadové číslo časopisu Dům a zahrada vychází dnes 19. října.

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Interiéry
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme

Hledáte šikovného truhláře?

Zadejte si poptávku v kategoriích: truhlářství a stolařství.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Vana v podiu - obložení parkety TEAK, Kuchyňská linka BÍLÁ LESK, Návrh a realizace kuchyňské linky ve francouzském stylu.