„Bydlím pořád ve Strašnicích, kousek odtud jsem prožila dětství. Maminka v tomto našem družstevním bytě se mnou a manželem strávila posledních patnáct let života. Něco jsem upravovala právě kvůli ní, třeba jsem koupila celoplošné podlahové koberce, aby o ty běžné na parketách nezakopla a nezranila se. No a pak jsem stejné pohodlí pořídila sobě,“ vypráví sympatická herečka.

Vzpomínky na dětství líčí s humorem. Byt nebyl nijak velký, ale maminka dbala na to, aby se leskl čistotou, okna zdobily nažehlené bílé záclonky. „Dětský pokojíček jsem měla pod kuchyňským stolem. Tam jsem si dala deku, polštáře, zatáhla maminčin závěs, nabrala si hračky a hezky si hověla. Samozřejmě idylka skončila, když už jsem se tam nevešla,“ směje se paní Valentina. „Dominantou bytu byl klavír, protože sestra Tamara byla vynikající klavíristka, a také oválný jídelní stůl a psací stůl, kde jsme měli každý své zásuvky,“ vzpomíná.

Současný byt radikálně proměnila, když začal být nepohodlný, pohovka a křesla příliš vysoké. „Oželela jsem náš klasický nábytek a nakoupila nový. Vybírali jsme ho podle toho, že mám ráda světlo, světlé barvy, a jak s oblibou říkám, také slunné povahy. Myslím, že modernost není záležitost věku, ale vkusu a odvahy. Změnám se nebráním, patří přece k životu, ne? Sedací souprava je tedy světle béžová, barevnost obstarají oranžové polštáře. Oproti původním textilním potahům jsem se rozhodla pro kůži, dá se snadněji čistit. Dnes už nemám oválný jídelní stůl, stačí větší konferenční stolek.“ V bytě si nelze nevšimnout velké knihovny zaplněné knihami. „Knihy mám všude. Jsou to lapačky prachu, ale bez nich bych se neobešla. Přes mé sympatie k internetu čtu ‚papírové‘ knížky i noviny. Navíc se dá knihovna rozčlenit a vedle barevných knižních přebalů, které jsou mimochodem velmi dekorativní, ukládám na otevřené police i milé drobnosti a suvenýry.“

Interiér bytu zdobí květiny a doplňky, ke kterým má herečka většinou osobní vztah. „Mám ráda květiny asi jako každá žena. Zelené v květináči i barevné ve váze. Lampa mě zaujala, že má vlastně také tvar stvolu. Je efektní, a přitom nenápadná, nepoutá hned na první pohled pozornost, ale pak se každé návštěvě zalíbí. Na památku jsem si nechala po rodičích ikonu, kterou maminka dostala, když se vdávala, a samovar. Ten je dodnes funkční, ‚topí‘ se pod ním dřevěným uhlím. Už ho ale nepoužívám. A dodávám, že jeho čištění je strašná robota.“

Na stěnách nechybí obrazy, na některých je dokonce zachycena sama herečka. „Když jsem hrála ve filmu režiséra Karla Zemana, Bláznova kronika, namaloval mě v dobovém kostýmu architekt a výtvarník Zdeněk Rozkopal. Portrét v roláku je od kamaráda, který si mě naskicoval a pak namaloval, když jsme u něj byli na návštěvě. Psal se rok 1959 a já jsem byla na začátku kariéry.“

Dominantou ložnice je červená postel pořízená teprve nedávno. „Před dvěma lety jsem si pořídila notebook a absolvovala počítačový kurz pro seniory. U pracovního stolu mám červenou židli a podle ní jsem si nakonec vybrala i postel do ložnice. Takovou, která má nejen elegantní design, ale i velký úložný prostor.“ Za nejpraktičtější kus nábytku pak herečka považuje vestavěnou skříň, která v jejím bytě také našla své místo. „Praktickou vestavěnou skříň doporučuju místo těch klasických. V bytech z 30. let minulého století bývala samozřejmostí v každé předsíni a na počátku tohoto století se vrátila v nejrůznějších variantách. Zrcadlová středová část opticky zvětšuje rozměry bytu.“

-Jana Bednářová, Fajn život 11/2010- Foto: Jiří Janoušek

Fajn život v novém kabátě

Magazín pro celou rodinu, který poradí a inspiruje zahrádkáře, chovatele, chataře i chalupáře a kutily. V únorovém čísle, které je v prodeji od 11.1.2011 se dočtete:

- jaké preferuje bydlení Jitka Zelenková - jak na zimní řez jabloní a hrušní - co se děje v zimě na východě Moravy - zajímavosti o hyacintech - a obdržíte pozvánku do boje se slimáky