Dům je podkrovní, přesto však zvenku nepůsobí rozložitým dojmem. Nachází se v klidné městské čtvrti a je obklopen malou upravenou zahradou a již vstup vyvolá zvědavost podívat se dovnitř. Je cihlový, podlahy jsou z litého betonu. První, co člověka zaujme při vstupu do interiéru, je dostatek místa a světlo. V prostorném zádveří můžeme pohodlně odložit kabáty i boty, jen nejnutnější nábytek působí v místnosti velmi příjemně. Ze zádveří vstupujeme do chodby, která je jakousi páteří domu. Po pravé straně z ní vedou dveře do šatny, pracovny a na toaletu, na opačném konci chodby naproti zádveří je vchod do obývacího pokoje. Vedle jsou samostatné dveře do kuchyně, i když do ní lze vstoupit také přes obývák. Po pravé straně jsou umístěny schody do patra a ústí sem i schody ze sklepa. Podkroví tvoří dva dětské pokoje, ložnice, koupelna a druhé WC. V podzemním podlaží je umístěna 
technická část domu - prádelna, kotelna, sklep a ještě jedna velká místnost.
Jako den a noc
Řešení domu odpovídá době jeho vzniku, klasické je proto rozdělení na přízemí, které je takzvanou denní zónou, a podkroví, tedy „klidovou, noční“ část. Centrem domu je obytný prostor, do něhož se vstupuje dvoukřídlými dveřmi z chodby. Je tvořen obývacím pokojem, jídelnou, která je od něj opticky oddělena barem, a kuchyní. Předností celého prostoru je uměřené vybavení nábytkem. „Chtěli jsme velký dřevěný stůl, který však v té době nebylo snadné sehnat, nakonec jsme ho koupili v Ikea, stejně jako koženou sedací soupravu,“ říká paní domu a 
pokračuje: „další nábytek v obýváku je už dělaný na míru od pana truhláře Hrušky, toho jsme potkali na veletrhu, protože jsme tenkrát nemohli sehnat žádnou velkou postel. On nám nejdříve udělal postel a noční stolky, a později, po nezbytné době bydlení na krabicích, jsme si u něho nechali vyrobit i zbylý nábytek do ložnice, do obývacího pokoje a do pracovny.“ Všechen nábytek vyráběný na míru je z masivu, pod oknem je umístěna prosklená skříňka s prosvícením, večer světlo dodává prostoru na příjemné atmosféře. „S interiérem nám pomáhala bytová architektka,“ pokračuje majitelka, „já jsem samozřejmě měla představu o zařízení domu, ona vše doladila. V obýváku jsem chtěla bar, ale takový, aby nebyl vidět, takže je ukrytý ve skříňce, která pomyslně odděluje obývák od jídelny. Praktický je přístup z obou stran, stejně jako je tomu u další skříňky. Jen je trochu nepohodlné, že je vysoký.“
Za pozornost stojí v domě dveře, především ty dvoukřídlové, jimiž se vchází do obývacího pokoje. Ty jsou dřevěné, ostatní jsou z fóliovaného materiálu. Podlaha v jídelně a obývacím pokoji je parketová, v chodbě, v koupelně a na toaletách je dlažba, v prvním podlaží lepený korek. Dlažba v přízemí nevadí, v domě není chladno. „Dnes už bych si ale pořídila v celém domě podlahové topení, nejen pod dlažbu, myslím si, že je mnohem lepší než radiátory,“ říká majitelka a dodává, že dnes už by změn udělala mnohem více v celém domě.
„První dům nikdy není dokonalý…“
…dodává majitelka s úsměvem. „Bydlíme tu už poměrně dlouho, a dnes bych, asi jako každý, nějaké věci změnila, protože jsou už jiné možnosti, a také mám určité zkušenosti. V první řadě bych už nechtěla, především kvůli úklidu, tak velký dům. A určitě bych ale nezapomněla na pokoj pro hosty i s příslušenstvím, aby tam měli své soukromí. Takhle vždycky, když k nám někdo přijede, musí jedno z dětí přepustit svůj 
pokoj návštěvě, aby tu mohla přespat. Navíc rodiče stárnou a po čase budou možná potřebovat nějakou výpomoc. Dalším problémem je schodiště, které nemám ráda, protože rozděluje dům jakoby na dvě části, prostor není celistvý, ale striktně rozdělený na přízemí a patro, denní provoz je dole, nahoře se vlastně pouze spí. A nepotřebný je z mého pohledu sklep, byla to zbytečná investice. Nadmíru velké prostory slouží pouze jako odkladiště věcí, o kterých si člověk myslí, že je bude někdy potřebovat… Je tam sice kotelna a prádelna, ale to by vyřešila technická místnost v přízemí. Také už bychom zřejmě nestavěli zděnou garáž, je to drahý luxus pro auto, bohatě by stačil přístřešek.“