„Dům jsme začali rekonstruovat a vše zařizovali v duchu letního bytu, postupem doby jsme však dospěli k rozhodnutí, že tu budeme bydlet natrvalo,“ říká majitelka. Kuchyně proto zpočátku ve své prvotní podobě odpovídala velikostí potřebám občasného bydlení.

„Bydlíme tu sedm let, tehdy vznikla první část kuchyně, další rok jsme přidělali bar a nakonec došlo na vestavěnou lednici a skříňku v protějším rohu. Celá linka byla tedy zprvu mnohem menší, nejdříve měla tvar písmene „L“, pak jsme přidělali bar, a „L“ se uzavřelo na „U“. Každý další dodatečně vyrobený kus nábytku odpovídal stylem i vzhledem ostatním částem, dbali jsme současně také na to, aby kuchyně dobře plnila svou funkci.“

Pro a proti staršího domu

Dispozice staršího domu má svá pro i proti. K přednostem patří zděná spíž, která je pohodlnější pro používání a vhodnější pro ukládání věcí. Zčásti nahradí lednici, je prostornější než spížní skříň, a tedy i přehlednější, při ruce jsou i zavařeniny a další podobné potraviny. Naopak určitou nevýhodou domu je oddělenost kuchyně od dalšího obytného prostoru. Tak, jak to ve starších domech bývalo, je i zde mezi obývacím pokojem a kuchyní vstupní prostor a paní domu, která většinou jídlo připravuje, je zde osamocena a nemá kontakt s ostatními členy domácnosti. „Kdybych si mohla vybrat, určitě bych chtěla mít kuchyni spojenou s obývacím pokojem dohromady, tohle uspořádání je spíš pro sólisty, a já jsem ráda s rodinou,“ vysvětluje a s úsměvem dodává: „Bohužel tu však ta možnost za stávající situace není.“

Příště bude světlejší

Kuchyně, jak vyplývá i z historie jejího vzniku, byla vyráběná u truhláře na míru, korpus je z lamina, ale dvířka jsou potažena dubovou dýhou. „Kompletní vzhled kuchyňské linky jsem vymyslela sama, nakonec v původním bytě už jsem kuchyni měla a věděla jsem přesně, co mi dříve chybělo, a co bych naopak v nové sestavě už nechtěla. Speciálně se to tedy týká například baru, který jsem si přála, líbil se mi jako součást kuchyně, současně jsem také potřebovala větší prostor na ukládání nádobí i další pracovní a odkládací plochu.“

Z hlediska uspořádání začíná linka dřezem, pod ním jsou mycí potřeby a elektrické přístroje. Ve vedlejší skříňce jsou v zásuvce pod pracovní deskou příbory a kuchyňské náčiní, v dalších skříňkách i v baru je nádobí. Rohová skříňka nemá žádné zvláštní vybavení ani uspořádání, každá její část je uzavřena zvlášť. „V horních skříňkách se klasicky nachází porcelán a sklo,“ pokračuje majitelka, „jen v jedné skříňce mám příruční spíž na čaj, kávu, mouku a koření, abych je měla po ruce při vaření. Kdybych se mohla teď rozhodovat, nechala bych linku víceméně stejnou, jen troubu bych chtěla v úrovni očí, ale jinak bych zachovala původní ráz. Ale určitě bych změnila barvu do světlejšího odstínu. Tím by se kuchyně provzdušnila a prosvětlila. Časem k takové úpravě zřejmě dojde.“

Text a foto: Dana D. Daňková