Zpěvák a herec TOMÁŠ KLUS (25) získává stále větší oblibu u dívek a žen. Čím? Svou originalitou, silou osobnosti a přirozeností. Před pár dny vypustil do světa Racka – své novinkové album, a nám se podařilo i přes jeho zaplněný diář navštívit ho v jeho soukromí a vysondovat, které 3 „věci“ považuje za ty „nej“. Bez nichž by se už – prý – nikdy neobešel…
Věc až příliš živá
Každý z nás má něco, bez čehož si momentální část své životní cesty nedovede představit. A pokud navíc to „něco“ je opravdu živé – jako Kapka v případě Tomáše, a můžete jí/jemu říci „Mám tě rád“, pak netřeba vůbec nic dalšího dodávat. První velkou srdeční záležitostí, bez které si Tomáš nedovede své soukromí představit, je tato půvabná psí mladá dáma. „Jmenuje se skutečně Kapka. Fenka, jejíž matka netrpěla rasovými předsudky. A můžu na rovinu říct, že od té doby, co se máme, marně přemýšlím, jak zdůvodnit svou tezi, že slovo MILOVAT musí mít původ ve slově PES.“
Milovaná fenka Kapka
Moje druhé „JÁ“
Ve spojitosti s druhou „nej“ věcí se všem fanynkám Tomáše musí evokovat jméno další osobnosti tuzemského zábavního průmyslu, konkrétně Jarka Nohavici. Písničkáře, který ovlivnil nejen Tomáše, který jej považuje stále za svůj velký vzor. A ruku na srdce, vážení, takovýto „vzor“ se přece neodmítá… „Moje druhá NEJ věc? Rozhodně kytara. To je pomyslně moje druhé já. Jak poznám, která je ta pravá pro mě? Vybírám si je dle savosti. Nerozumíte? Rád vysvětlím, dobrá kytara do sebe vpíjí vše, co z vás musí ven…“
Tomáš Klus a jeho druhé NEJ
Spisovatelská nutnost
Pokud jsme na něco v úvodním perexu zapomněli, je další přívlastek, který Tomáš může už bez skrupulí užívat před svým jménem: textař. Ke svým písničkovým textům s nadsázkou říká, že „většinou píšu, jak jsem zamilovanej a všechno kolem je k ničemu,“ a vzápětí dodá: „Navíc mě baví to, jak si lidi v textech nacházejí svoje vlastní příběhy, které s tou mojí původní myšlenkou nemusí mít vůbec nic společnýho. Jak si do nich projektují sami sebe a svoje osudy,“ říká. A ty své hodně osobní si Tomáš v poznámkách poznamenává do své třetí nejoblíbenější věci, kterou musí mít po svém boku. Je jí v přeneseném slova smyslu taková, řekněme spisovatelská nutnost – deník. „Proč právě deník? Myslím, že je zvláštní a poučné vracet se k sobě ve chvílích, kdy tápete, kým že to vlastně jste, či srovnávat, kým jste být chtěli, s tím, co z vás zbylo.“
Tomáš Klus a jeho třetí NEJ