Jak ale vlastně starožitnosti nakupovat a jak je pak udržovat? Víte, s čím je kombinovat?

Pravidlo číslo jedna – nezanevřít na moderní nábytek

Neobrátit se k modernímu nábytku zády a nevrhnout se na druhý extrém, tedy jen na starožitnosti. Každý interiér by měl mít zároveň minulost i přítomnost, takže by měl být zkombinován, což vypadá vždy lépe, než pokud se věnujeme jednomu stylu a je lhostejné z jakého období. Lépe vyniká, pokud si u starožitností zvolíme jedno období, které pak v několika kusech umístěných po bytě kombinujeme se současnými kousky. Důležitý je původ. Replika starožitného nábytku, z níž ještě kape lepidlo, nikdy nebývá dokonalá a občas hraničí spíš s kýčem.

Pravidlo číslo dvě – starožitný nábytek vybírat s mírou

Neuchylujme se k velkým barokním sekretářům, které byly určeny do rozměrných sálů. U starožitného nábytku jde vždy o poměr. Lepší je například pořídit subtilní starožitné židle a umístit je dejme tomu k modernímu stolu s povrchem z bílého laku. Taková kombinace působí velice nevšedně. Oblíbené jsou také konzolové stolky. Nejefektněji působí v současných bytech stolky z období empíru, ale bohužel právě toto napoleonské období počátku devatenáctého století je vysoce hodnoceno, a nábytek je tedy značně drahý. Lepší je sáhnout po nábytku z druhé poloviny téhož století, kterého je ve starožitnictvích téměř přebytek.

Pravidlo číslo tři – neomezovat se jen na starožitný nábytek

Neomezujme se pouze na nábytek. Ke starožitnostem patří přece i porcelán, sklo nebo třeba staré příbory. Mezi oblíbené kousky porcelánu v současnosti nepatří ani tolik servisy z osmnáctého a devatenáctého století, ale spíš z první poloviny dvacátého století (zejména český kubismus), a zejména bruselský styl ze šedesátých let. K oceňovaným kouskům se počítají například Ježkovy návrhy pro výstavu Expo v roce 1958, především nápojový soubor Elka. Seženete je na aukcích, ale budete-li mít trochu štěstí, objevíte je za přijatelnou cenu stále i v zapadlých bazarech.

Pravidlo číslo čtyři – speciální údržba nábytku

Starožitný nábytek vyžaduje speciální údržbu. Rozhodně na něj nepatří voda. Měl by být ošetřován speciálním olejem nebo ještě lépe včelím voskem. Nikdy bychom takový nábytek neměli přetírat syntetickými laky, které jsou neodstranitelné, a ani výrobci nábytku je v době jeho vzniku nikdy nepoužívali. Historický porcelán určitě nepatří do myčky a starožitné lustry bychom měli opatrně otírat vatičkou namočenou v lihu. Lesk starožitného skla zase oživí obyčejná octová voda.

Pravidlo číslo pět – starožitnosti jako investice

Ke starožitnostem je dobré přistupovat i jako k investici. Starožitnosti mohou být naší pojistkou na důchod, protože jejich cena s věkem dále stoupá za předpokladu, že se k nim budeme chovat šetrně. Z tohoto úhlu pohledu jsou poněkud rizikovější například koberce. Vlněné koberce se dříve běžně vyklepávaly, ale to se dnes již nedoporučuje, protože vlákna se mohou přece jenom poněkud polámat. Stačí běžné šetrné vysávání a důkladnější čištění bychom vždy měli svěřit odborné firmě.

Foto: www.isifa.com