Zvláštní andělská křídla

„Když mi zemřel tatínek a vyklízel se jeho byt, zašla jsem se do něj ještě jednou, naposledy podívat. Byl úplně prázdnej a jen na jedné stěně visel tento obrázek. Nevím, možná ho nikdo nechtěl, možná na něj při vyklízení zapomněli… Já si to odůvodňuji tím, že tam zkrátka na mě čekal. Od táty. Mám jej doma v kuchyni, a pokaždé, když kolem něj projdu, cítím, že je táta stále s námi. Se mnou a s Márinkou. Sám o sobě je ten obraz trochu zvláštní, protože to není obyčejný anděl. On má totiž v křídle vyobrazenou řádku obličejů, čehož si všimnete až poté, co vám to řeknu. A nevím, jestli jsou zřetelné z fotografie, protože při letmém pohledu si těch tváří nikdo nevšimne.“

Moje máma na fotce

„Maminka… Tohle je jediná fotka, kterou mám a chci ji mít stále na očích. Záměrně ji mám v ložnici, protože si s ní často povídám. Odešla velmi brzy a tolik věcí jsem jí nestačila říct… Ale věřím, že mě slyší a poslouchá, když si s ní povídám. Máma byla nádherná ženská a je zbytečné k tomu cokoliv dalšího dodávat, protože mi samozřejmě velmi chybí. Táta i ona. Hold to je život…“

Dárek od neznámého

„Tohle je dárek, který si od momentu, co jsem ho dostala, střežím jako oko v hlavě. Bylo to před dvěma lety, kdy jsem ubrečená procházela Železnou ulicí směrem na Staroměstské náměstí. Nevnímala jsem vůbec nikoho a nic, měla jsem vážně hodně špatnou náladu. Najednou jsem zaslechla, jak na mě někdo volá, otočila jsem se a nějaký prodavač, který byl možná jugoslávského původu – podle přízvuku, rozhodně to nebyl Čech, ale to není podstatné, řekl mi, ať jdu za ním, že pro mě něco má. Šla jsem k němu blíž a on, že mi chce něco dát. Odvětila jsem, že vůbec nic nechci a navíc od úplně cizího člověka. Vložil mi do dlaně ´něco´ skleněného, držel mi obě ruce u sebe, abych se ´ještě´ nepodívala, a řekl, že od TEĎ už nemusím být smutná, protože mne ´bude´ provázet a chránit. Šla jsem dál, otevřela dlaň a tam byl tento nádherný andělíček. A v tu ránu jsem se rozbrečela ještě víc. Mám ho doma na jednom místě, a kdykoliv se na něj podívám, uvědomím si, že když je vám smutno nebo těžko, vždycky máte ve své blízkosti ´něco´, oč se můžete pomyslně opřít…“