První nej: V klusu dohoní i koně

Milovaným společníkem, který vás – v případě, že jste mu sympatičtí, bez problémů vítá a pouští do domku herečky, je zlatohnědá fenka teriéra, která se může pyšnit jménem slavné prvorepublikové herečky – Adina. „Jsem milovnicí psů odmalička. Maminka mi je sice domů vodit zakazovala, ale možná právě proto jsem si k těm němým tvářím vytvořila o to silnější pouto. Když jsem hledala nového pejska, zajela jsem za kamarádkou do Kytína, která má chovnou stanici, a která moc dobře ví, že dnes u mě na celé čáře vyhrávají teriéři. Chtěla jsem pejska malého, ale ostrého. No a to je moje Áďa. Samozřejmě, že je společenská, ale nesmějte se, byť je tak malá, tak tohle je pes na medvědy a v klusu dohoní koně… Áďa je zkrátka moje láska…“

Druhé nej: Vlastní otisk

„Pokaždé, když mi bylo opravdu nejhůř, tak mě držely nad vodou moje děti,“ říká Jana Šulcová, maminka dvou dcer – Terezy a Rozálie Víznerových. První potomek z jejího jediného manželství s hercem Oldřichem Víznerem, Tereza, se narodila v roce 1972… „…a když jí bylo deset, tak mi jako dárek namalovala tento svůj autoportrét. Od toho okamžiku má své čestné místo tady v mé kuchyni, abych ho měla stále na očích. Bylo to velmi milé překvapení, a když mi jej Terezka věnovala, tak mě to opravdu hodně dojalo. Takovéto maličkosti mají pro člověka mnohem větší smysl, než si mnoho z nás vůbec dokáže představit.“

Třetí nej: Dárek za narození Rozárky

„No, a když už byla řeč o Terezce, tak musím tzv. rovným dílem zmínit i Rozárku, svoji druhorozenou dceru. V pětasedmdesátém roce jsem za její narození dostala tento starodávný hrací strojek, což je dnes už relikvie. Hraje sbor z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany a Kde domov můj. Je to svým způsobem i připomenutí opravdu zlatých českých rukou a pokory, s níž se v dobách dávno minulých veškeré věci, jež zpříjemňovaly lidem život, vyráběly. Člověk si v dnešní až přespříliš rychlé době občas říká, kde jsou ty zlaté časy? Ale i když se nerada vracím do minulosti, tak je bez diskuse pravdou, že vzpomínky jsou v našich životech jedinou ´jistotou´, kterou máme uloženou ve svých duších a srdcích, a už nikdo nikdy nám je nevezme. Proto jsou krásné.“

Foto: www.isifa.com a autor