Krátce poté, co tento sympaťák z obrazovek televize Nova zaskočil v rámci předávání cen nejoblíbenějším televizním tvářím a pořadům TýTý letošního roku za svoji kolegyni Lucii Borhyovou, za niž přebíral vítěznou cenu, pozval nás k sobě na návštěvu. Ihned při vstupu do jeho pražského bytu na vás dýchla neuvěřitelně pohodová a veskrze pozitivní energie, a když se pak rozhlížíte kolem sebe, můžete se jen dohadovat, která z těch všech věcí v jeho soukromí má pro něj srdeční význam. Kterou považuje skutečně za tu „nej“…

Tady jsou:

Jen bílé svíce

„Tento krásnej svícen jsem dostal jako dárek od Ježíška, určitě tam nahoře musí vědět o mé zálibě ke svíčkám. Mám moc rád tu atmosféru, když kolem vás hoří pouze zapálené svíčky… A pozor, na tomto svícnu smím zapalovat pouze bílé. Proč? Ten skutečný důvod neznám, ale dal jsem v tomto ohledu na doporučení jedné čarodějky voodoo z Dominikánské republiky. Doufám tedy, že jsem jí rozuměl dobře. (smích) Rozprávěli jsme španělsko–anglicky a při jedné z mých návštěv v této zemi mě za ní dovedla moje dobrá kamarádka. Jestli jsem měl strach? Ne, právě proto, že kamarádka by mi určitě nic nepříjemného nepřála, takže jsem neměl sebemenší pochybnosti a šel tam na zkušenou. Musím říct, že když si večer zapálím svíčky na svícnu, dám si dobrý doutník a výtečné suché červené víno, nemá to chybu.“

Obrázek z injekční stříkačky

„Kdysi dávno, když jsem ještě pracoval jako redaktor – moderátor v tehdejší Československé televizi, konkrétně v pořadu Vysílá studio Jezerka, do jednoho z vysílaných dílů jsem jako hosta pozval pana Hrušku z Brna. Celý život měl touhu stát se naivním malířem, maloval, ale pokaždé mu někdo řekl, že jen malovat je na nic, a pokud chce být naivní malíř, musí své malby něčím či nějak ozvláštnit. Něčím vybočit. No a představte si, že když byl nemocný, tak dostal vnuknutí, nebo tedy přišel na to, že své obrazy začne malovat za pomoci injekční stříkačky. Když se na tento obrázek podíváte pozorně, zjistíte, že je de facto celý složený z teček. Je to nádhera, dostal jsem ho od něj darem v roce 1988 a pokaždé, když se na něj podívám, tak si uvědomím, že pokud chce člověk něčeho dosáhnout, měl by své, řekněme jinakosti využít.“

Víceúčelové osvětlení

„A co bych dal do třetice jako svou nejoblíbenější věc? Už to mám… Železný lustr. Je zvláštní tím, že se jedná o kombinaci klasického elektrického osvětlení se svíčkami. Musím se vám přiznat, že když jsem ho viděl poprvé, řekl jsem si, že je to blbost, abych si ho kupoval, ale nakonec jsem s ním stejně z prodejny odešel. Může za to moje sestra, která si ho sama koupila. No, a protože nic není náhoda, tak měla pravdu. Skvěle mi ladí k ježíškovskému svícnu a navíc, když se pozorně podíváte, tak na jednotlivých ramenech mám předměty, které si vozím z cest, z buddhistických chrámů. Jsou to jednak vzpomínky, a pak pokaždé, když pod tím lustrem jdu, tak mě sem tam něco z toho bouchne do hlavy, a někdy se mi v ní z toho i rozsvítí. Tvrdím, že to je pro mě forma určitého buddhistického osvícení,“ zakončil svůj popis třetího svého nejoblíbenějšího předmětu víceméně humorně Karel Voříšek. A my děkujeme za možnost této příjemné návštěvy!