Řadovka v Barceloně byla úzká a extrémně tmavá. Prakticky dvě spodní patra se utápěla ve tmě. A tak se majitel rozhodl dům přestavět. Bohužel se do díla dal, aniž by se s někým poradil. V půlce procesu zjistil, že bez pomoci to nepůjde. A tak oslovil Vallribera Arquitectes, aby tento dům upravili.
Nebylo to lehké. Konstrukce domu byly vybourány. Zůstala vlastně jediná centrální cihlová zeď. Je to jediná součást interiéru, která zůstala a která dokáže legalizovat staré kovové konstrukce schodiště. Nic dalšího tu nebylo. Nic nešlo vrátit.
A tak nastoupili architekti. Maximalizovali okna do zahrady v přízemí, aby se světlo dostalo i do nejzapadlejšího koutu. Interiér nechali otevřený. Kovové schodiště působí jako světlík. Jednotlivá patra a mezipatra mají vlastní význam – třeba první patro má obě strany obsazené ložnicemi. Jde o patro dětí, takže střední část je následně sjednocena jejich společným herně/pracovním prostorem. V nejvyšším patře pak je ložnice majitelů a jejich pracovna v jakémsi přístěnku.
Jiná návštěva interiéru
Čelní fasáda domu nezůstala stejná. I zde byla okna probourána do větších rozměrů. Vstup do domu je řešen novými vraty do garáže a dveřmi v jednotném stylu, které vytvářejí nový vlastní sokl.
Foto: ©José Hevia
