Na interiéru zaujme především to, že na rozdíl od mnoha jiných interiérů, které jsme vám tady představili, si tu architekti rozehráli velkou hru s povrchy, obklady a barvami. Nic není jednotné. Bylo by to až příliš strohé. Prostě jimi vytvořili zóny – obytnou, jídelní, pracovní či kuchyňskou.

Podívejme se třeba do obývacího pokoje, který je spojený s jídelnou a pracovnou. Když to čtete, jistě si říkáte, že to musí být velký prostor. Není. Je to celkem malá místnost, která má uprostřed dřevěný stůl, oddělující na jedné straně pohovku a na druhé straně velký stůl s počítačem. Pohodlnou zónu tu charakterizuje režné zdivo a koberec na zemi, pracovní zónu pak přísná černo-bílá kombinace.

Ta ovšem nechybí ani v kuchyni. Ta se nalézá v bývalé technické místnosti. Je za zdí a má tvar L. Efektní třírozměrný černý obklad pak doplňuje jedna stěna s tabulovou černí. Zbytek je bílý, nerezový a doplněný poličkami a barovým pultem ve světlém dřevě.

Ale pojďme do ložnice, která má úžasnou barevnou tapetu v záhlaví postele. Tu navrhl designér Cristian Zuzunaga. Z pokoje vedou dvě okna. Jedno ven a druhé do koupelny. To se dá zatáhnout žaluzií.

Koupelna samotná je pak pro lepší využití členěna na dva samostatné oddíly. Vpředu je část s dvojicí umyvadel, za stěnou pak intimní kout s toaletou a sprchou. Místnost ozvláštňuje nejen na jedné ze zdí modrý obklad, ale i bílé dlaždičky o rozměrech 10 x 10 cm s tmavými spárami. Z koupelny pak vedou ještě jedny dveře do šatny.