Hliník je lehký, ale škodí zdraví, teflon dobře vede teplo, ale ovlivňuje chuť potravin, litina je ověřená klasika, ale zase je moc těžká. Opravdu je to tak jednoduché? V našem miniseriálu se podíváme na jednotlivé materiály a ukážeme si jejich výhody a nevýhody.

Hliníkové nádobí

Přes mnoho spekulací o škodlivosti hliníku je to stále oblíbený a používaný materiál v mnoha kuchyních. Jak je to tedy s jeho jedovatostí a škodlivostí? Podle některých studií dochází v hliníkovém nádobí k uvolňování hliníku poté, co v něm uchováváme příliš kyselé potraviny. Nikdy však nebylo prokázáno, že by toto množství bylo nějakým zásadním způsobem pro naše zdraví nebezpečné. Navíc nádobí z holého hliníku se dnes již téměř nevyrábí, maximálně jako nádobí pro kempingové účely. Současné moderní hliníkové nádobí má na sobě z obou stran speciální lak a nepřilnavou vrstvu, takže k reakcím hliníku na kyselé šťávy či jakékoli jiné potraviny vůbec nedochází.

Hliníkové nádobí má velkou spoustu výhod. Je velmi lehké, po mědi je to druhý nejlepší vodič a můžete jej koupit za velmi nízké ceny. Levnější variantu tvoří nádobí vyráběné vytlačováním do plechu, dražší nádobí je to, které se lije do forem. Poznáte jej podle značky. Takové nádobí je silnější, a proto je také odolnější proti poničení, ale i přes vyšší cenu vás stále bude stát méně než nádobí litinové nebo klasický nerez. Hliník je také díky svým skvělým vodivým schopnostem využíván do tzv. sendvičového dna u nerezového nádobí. Nebo jsou hliníkové nádoby celé potahovány keramickým či titanovým povrchem.

Nevýhodou hliníkového nádobí právě díky jeho nepřilnavým vrstvám je to, že většinou nesmí ani do trouby, ani do myčky a často dochází k poškození povrchu při užívání např. kovových obraceček nebo naběraček.

Měděné nádobí

Měď je nejluxusnějším kovem, který se dá v gastronomii využít. Jednak je nejlepším vodičem tepla, takže s ním ušetříte spoustu času a energie při vaření, jednak měděné nádobí jednoduše vypadá skvěle. Je estetické a jeho barva připomíná zlato.

Měď je však prvek, který reaguje se vzduchem, vodou a s potravinami, proto jej nelze použít samostatně. Jádro takového nádobí bývá často z hliníku a vnitřní povrchy nádobí jsou potažené buď nerezovou vrstvou, jako např. ocelí, nebo u velmi luxusního nádobí třeba čistým cínem. Naopak měď se často přidává do pěti či sedmivrstvého sendvičového dna u nerezového nádobí, právě díky své skvělé vodivosti.

Stejně jako u hliníkového nádobí i u měděného jej lze jen velmi omezeně použít pro přípravu jídel v troubě, velmi to závisí na jeho úchytech a také na tom, z čeho je vnitřní povrchová úprava (např. teflonové povrchy se do trouby nedoporučují).

Měděné nádobí rozhodně nelze mýt v myčce, potřebujete na něj speciální čisticí prostředky a pečovat o něj bude třeba i v případě, že jej nebudete používat, protože vzhledem k jeho reaktivnosti se vzduchem může docházet k tomu, že nádobí získá matný, až nazelenalý nádech.

I přes tyto nevýhody a vysokou pořizovací cenu má však měděné nádobí mnoho zastánců právě proto, že na druhé straně díky jeho skvělým vodivým vlastnostem a schopnosti udržet teplo uspoříte poměrně dost peněz za energie.