Trochu z historie porcelánu
Porcelánové nádobí provází lidstvo již přibližně od 7. století, kdy staří Číňané objevili techniku, jak porcelán vyrobit. Také dodnes v mnoha jazycích používají pro porcelán označení “china”. Do Evropy se porcelánové nádobí dostalo až koncem 13. století díky Marcu Polovi, který ho přivezl z cest. V Itálii tento materiál pojmenovali právě porcelán podle italského slova “porcella”, což znamená mušle. Když se vám kousek z nádobí odštípne, zůstane vám na povrchu ploška, která má pravidelné rýhování jako mušle.
Porcelánové sošky s různými motivy byly a stále jsou velmi oblíbenou dekorací.
Samotné tajemství výroby porcelánu se Evropané pokoušeli rozluštit už od 14. století, ale až počátkem 18. století dokázali nejen namíchat správnou hmotu, ale také byli schopni jej vypálit při vysoké teplotě, jaká je k výrobě porcelánu třeba. Nicméně první napodobenina čínského porcelánu vznikla již v 15. století, a to právě v Itálii, pod označením medicejský porcelán.
V roce 1708 se podařilo objevit správné složení porcelánu i postup výroby Ehrenfriedu Waltheru von Tschirnhaus a saskému lékárníku Johannu Friedrichu Böttgerovi. O deset let později objevili naleziště kaolinu, který dal do té doby červenohnědému porcelánu konečně bílou barvu, a s výrobou se mohlo začít.
Byla založena porcelánka ve Vídni, kterou následovaly v krátké době další. Výroba porcelánu se stala trendem po celé Evropě, porcelánky vznikaly v Anglii, Itálii, Německu, Nizozemí, Francii a v Rakousku jich bylo hned několik. Protože se stále jednalo o menší výrobu než například v Číně, kde měli k dispozici přirozená ložiska jílu určeného pro výrobu porcelánu, zatímco v Evropě se směs na porcelán musela složitě míchat, produkty z porcelánu patřily k luxusnímu vybavení domácnosti pouze zámožných rodin.
Český porcelán má své místo
Český porcelán má v oblasti nádobí a dekorací nezastupitelné místo.
V Čechách byla založena první porcelánka ve Slavkově, a to roku 1792, dále ji následovaly porcelánky v Klášterci nad Ohří, v Březově a v Kysiblu. Porcelánka z Horního Slavkova dokonce získala v roce 1812 privilegium k výrobě porcelánu a její výrobky byly ceněny pro bohatství tvarů i vyráběných produktů. Po druhé světové válce byla však továrna znárodněna a stala se součástí státního podniku Karlovarský porcelán.
V Nizozemsku vznikl speciální styl porcelánu s olovnatou glazurou, známý jako Delftská fajáns podle města Delft, kde se vyráběl.
Jak se porcelán vyrábí?
K výrobě porcelánu je potřeba směsi z 50 % kaolinu, 25 % křemene a 25 % živce. Někdy se do směsi přidává křída nebo mramor. Platí, že čím menší je podíl kaolinu, tím měkčí je porcelán. Důležitá je rovněž teplota, při které se porcelán vypaluje. Ta přesahuje 1300 °C. Také je třeba v peci dodržet prostředí s omezeným přívodem vzduchu, aby nedocházelo ke znečištění porcelánu železitými nečistotami, a tím ke změně jeho barvy.
Na co se dnes porcelán používá?
Kromě nádherného a často designově velmi zajímavého nádobí, sošek a různých dekorací se v současné době porcelán používá i pro výrobu zubních náhrad nebo sanity, nebo dokonce tzv. 3D tapet.