Zkrátka se rozhodnete, že se při zařizování domova nebudete řídit žádným stylem, ale čistě vlastním vkusem. Ten obraz s barevnými domečky, co vám vlastnoručně namaloval strýc, přece neuklidíte do sklepa jen proto, že neladí se skandinávským obývákem. Tu ručně vyrobenou mísu, kterou jste usmlouvali za nízký peníz na ušmudlané tržnici při cestách Afrikou, taky nemůžete jen tak schovat do skříně, vyvolává přeci tolik vzpomínek. A když se vás maminka zeptá, zda nechcete pracovní stůl po tátovi, tak ho berete. Nejenže je zadarmo, ale navíc si s nostalgií v duši pamatujete, jak u něj za vašeho dětství tatínek dlouho do noci ťukal na stroji. Obklopíte se nábytkem a předměty, které pro vás mají osobní význam, a radujete se, jak jste vyzráli nad všemi těmi módními styly. Dokud vám někdo neřekne, že je váš interiér vlastně "eklektický", a zase jste zaškatulkováni.

Eklektického stylu se dá dosáhnout jednoduše tím, že si domov vybavíte věcmi, které se tu zrovna sejdou. Jsou ale i designéři, kteří eklektický interiér sestavují s maximální pečlivostí a výběr každého prvku dlouze promýšlejí. Ve finále se tu můžou setkat prvky z různých historických období i různých kultur, pravidla žádná neexistují.

Eklektické interiéry jsou koncipovány tak, aby vyhovovaly osobnostem jejich majitelů a jejich individuálním potřebám. Proto v nich často máte pocit pohodlí a útulnosti, i když si třeba v duchu říkáte: "je to hezké, ale vlastní byt bych si takhle nezařídil". Žádný eklektický interiér ale nevznikl proto, aby ho někdo napodoboval, nýbrž proto, aby tu bydlel konkrétní člověk, kterému to tak osobně vyhovuje.