V loftu není moc soukromí. Je to velmi otevřený prostor. Prostor, kde třeba vytvořit intimitu pro návštěvu je obtížné. A ne každý se může cítit dobře tam, kde je tolik prostoru. Proto se studio VARA v projektu, který dostalo od majitele k přestavbě, rozhodlo upravit loft tak, aby (nejen) vizuálně byl dělený na zóny.

Majitelé chtěli mít vlastně dvouložnicový loft. Chtěli mít místo pro návštěvy, které se budou moct vyspat v soukromí tak, jak je to obvyklé v klasickém bytě. V přízemí tak vznikl prostor, který lze jednoduše přepažit posuvnými deskami. V jedné části je dočasná ložnice, v druhé části obývací pokoj, který může být po zasunutí stěny prakticky dvojnásobný.

Prostor rozděluje vizuálně i velké dřevěné obložení stropu. Voskovaný bílý dub vytváří ve velkém objemu bytu jakousi výraznou hranu, dějovou linii životního prostoru, která výrazně kontrastuje s holými betonovými stěnami (původně byly klasicky omítnuté, ale architekti je nechali vyčistit) i bílými plochami.

Stejně tak stojí za zmínku i hladká, slonovinová kuchyně nebo odlehčené ocelové schody se skleněným zábradlím, odlehčující prostor. Tvrdost a rozlehlost pak kontrastuje třeba i s příjemnou koupelnou, vyvedenou v kartáčovaném dubu, s příjemným nepřímým osvícením a obrazem nad vanou.