Než začneme promýšlet barvu a vzor, měli bychom si ujasnit, z jakých tapet budeme vlastně vybírat. Klasické papírové tapety bývají nejlevnější, ale hůře se lepí a ještě hůře se v budoucnu odstraňují. Vinylové tapety se zase nehodí do ložnic, protože nejsou prodyšné. Nejlepší volbou proto budou tapety vliesové, případně luxusnější textilní. Oba tyto typy se snadno aplikují, a navíc se vyznačují tepelně i zvukově izolačními vlastnostmi.
Je čistě na vás, zda se rozhodnete tapetou polepit jen stěnu za čelem postele, nebo stěny všechny; někteří designéři považují za plnohodnotnou stěnu i strop, takže i ten můžete vzít při dekorování v úvahu.
Co se týče barev, obecně platí, že tmavé tóny místnost opticky zmenšují a světlé zvětšují. Ložnice však není taneční sál a během spánku světlo zrovna nepotřebujeme, tudíž se designérskými poučkami nemusíme nechat omezovat, a z ložnice si klidně vytvoříme temnou jeskyni, když se nám v ní bude dobře spát.
Tapety v ložnici
Do tmavších barev se často halí ložnice v pánských nebo bohémských interiérech, světlé a nenápadné vzory vybíráme do jednoduchých ložnic skandinávských. Venkovské domy a podkroví chalup v sobě mohou ukrývat půvabné retro ložnice s romanticky laděnými tapetami; tady se nemusíme bránit ani květinovým motivům, i když by se mohlo zdát, že patří do dob našich babiček.
Při výběru tapet myslete na to, že tapeta bude vypadat jinak při denním světle a jinak při umělém osvětlení. Zeptejte se proto prodejců, jestli vám dovolí vzít si domů vzorek, a na stěně ho nejprve vyzkoušejte, než objednáte celé role. Při objednávce si pak raději kupte o roli navíc, než potřebujete, a to pro případ, že při tapetování něco pokazíte nebo že za půl roku budete chtít opravit poškozené místo. V budoucnu už byste nemuseli sehnat stejný vzor.