Pekáče a pekáčky jsou nezbytným kuchyňským náčiním. Jsou všestranné, upečete v nich od masa, přes brambory, zeleninu, až po sladké buchty, dorty či koláče. Díky víkům a poklicím dokážou udržet uvnitř konzistentní teplotu a vlhkost, čímž se maso nebo zelenina nevysuší a upeče se rovnoměrně. Pečení je snadné, poměrně rychlé, bez práce a s minimálním množstvím nádobí. Často můžete upéct najednou maso i přílohu, což je výborné z hlediska úspory času. Abyste byli však s pečením spokojeni, je třeba vybrat správný tvar pekáče podle toho, co v něm budete připravovat, a také kvalitní materiál.

Z jakých materiálů vybírat?

Materiál na pekáč je třeba zvolit podle toho, kolik času chcete trávit jeho údržbou, zda je odolný vůči poškrábání, prasknutí, či rozbití. Také zvažte, zda dáte přednost lehkému materiálu, nebo raději těžšímu, ale odolnějšímu.

Pekáče z některých materiálů můžete také použít, pokud chcete suroviny restovat či smažit na sporáku nebo varné desce, aniž byste se museli obávat, že poškodíte jejich povrch. Důležité pouze je, aby byl jejich povrch vhodný na danou varnou desku.

Nerezové – výhodou pekáčů z nerezových materiálů je jejich nízká hmotnost. Bohužel však může docházet k tomu, že jídlo se bude rychleji přichytávat a připalovat, proto při výběru dbejte na to, aby nádobí bylo celonerezové (nikoli kombinace např. nerez a hliník) a kvalitní. Pozor také musíte dát na čištění pekáče, neboť snadno může dojít k poškrábání povrchu houbičkou a rozhodně nelze používat drátěnky a jiné drsné materiály.

Zvláštní skupinu pak tvoří hliníkové nádobí, jež je opatřeno nepřilnavým povrchem, který usnadňuje pečení a znemožňuje přichytávání jídla. Toto nádobí je rovněž lehké, dobře se s ním manipuluje, ale opět musíte dávat pozor při čištění, aby nedošlo k narušení nepřilnavé povrchové vrstvy.

Litinové nádobí je skvělou volbou, pokud opravdu stojíte o zdravé vaření. Díky smaltovanému povrchu je zaručena nepřilnavost, litinová vrstva rovnoměrně rozvádí teplo po celé nádobě a při přípravě pokrmů není potřeba používat téměř žádný tuk. Litinové nádobí je také velmi odolné proti poničení či poškrábání a snadno se čistí, jeho větší nevýhodou však je vysoká hmotnost.

Smaltované nádobí je rovněž poměrně odolné a na rozdíl od litinového i mnohem lehčí. Dobře se s ním manipuluje a lze jej čistit bez nějakých větších obtíží. Navíc jej bez problému můžete mýt v myčce. Jeho nevýhodou je snad jen to, že jej nemůžete využívat pro vaření na otevřeném ohni, jako jsou například plynové sporáky.

Titanové nádobí patří do skupiny dražších kousků. Jeden pekáč vás může vyjít i na 2500-3000 korun. Jedná se však o velmi kvalitní a odolné nádobí, které dlouho a rovnoměrně drží teplo. Díky jeho tvrdému povrchu můžete bez obav používat kovové obracečky nebo jiné nádobí a také se nemusíte bát, že by se vám dno pekáče zdeformovalo. Titanové nádobí se čistí tzv. tepelným šokem, kdy horký pekáč zprudka zchladíte studenou vodou a pak jej přečistíte kartáčkem na nádobí. Není třeba používat drátěnky, nádobí se čistí a udržuje velmi snadno.

Nejluxusnějším kovem je samozřejmě měď. Měděné nádobí je nejlepším vodičem tepla, pekáč se zahřeje téměř okamžitě, rovnoměrně, dlouho udrží teplotu, a proto se využívá například ve vysoké gastronomii. Milují ho některé hotely a drahé restaurace. Je to zkrátka to nejlepší, co můžete v kuchyni mít. Jeho velkou nevýhodou pro řadu z nás je však jeho vysoká pořizovací cena, která se může šplhat i k desítkám tisíc korun za kus.

Terakotové nádobí jistě většina z nás zná pod názvem „římský hrnec“. Jedná se o pekáče vyrobené z pálené hlíny, jež neprochází následným glazováním, a to ani vnitřním, ani vnějším. Je to tedy zcela přírodní materiál. Jeho výhodou je, že v něm lze zdravě vařit a nepotřebujete téměř žádný tuk. Před použitím namočte pekáč i poklici na dvacet minut do studené vody, nádobí v sobě po dlouhou dobu udrží vysokou vlhkost. Při vaření je třeba zvyšovat teplotu postupně, a nikoli najednou.

Sklo, keramika a porcelán jsou nekovovými materiály, jež jsou však žádané a velmi oblíbené. Skleněné pekáče se vyrábějí ze speciálního žáruvzdorného skla, jsou velmi odolné a jejich pořizovací cena je poměrně nízká. Jejich nevýhodou je to, že je zpravidla nemáte za co jednoduše chytit, neboť nemají žádná, nebo pouze malá madla.

Keramika a porcelán jsou dobrými vodiči tepla, navíc jsou to materiály s dlouhou životností, pokud s nimi dobře manipulujete a správně se o ně staráte. U všech těchto materiálů však je třeba dávat pozor na výkyvy teploty, nádoby neumisťujte do trouby prázdné a při vaření zvyšujte teplotu postupně. Rovněž nepokládejte nádobí na dno trouby, ale na mřížku uprostřed a nádobí nepoužívejte při vaření na přímém ohni. Po vyjmutí z trouby položte pekáče na dřevěnou či silikonovou podložku, nikoli na kovovou!

Jaký tvar se k čemu hodí?

Vybrat tvar pekáče není jen otázkou toho, co se nám líbí, ale zejména k čemu budeme pekáč používat.

Hranatý pekáč je klasikou, se kterou nikdy nešlápnete vedle. Upečete v něm prakticky cokoli – maso, lasagne, gratinované brambory i buchty k nedělní kávě.

Kulaté pekáče mají tu (ne)výhodu, že bývají menších rozměrů, ale pokud například vaříte pro dva či tři členy domácnosti, jsou dostačující. Skvěle se v nich peče drůbež nebo jiné maso, ale hodí se i na brambory či zeleninu nebo různé směsi.

Oválné pekáčky jsou skvělé pro pečení ryb. Dobře a rovnoměrně se v nich rozkládá teplo, takže rybí maso je propečené ze všech stran. Francouzi nazývají tyto pekáčky papillote a milují je, protože zejména pro přípravu jemného rybího masa jsou velmi šetrné. Pokud se pro něj rozhodnete, vyberte si ten, který má drážkované dno či vyjímatelnou mřížku. Ta totiž zamezí přichytávání masa ke dnu.

Pekáčky srdcovitého tvaru jsou vhodné pro přípravu drůbeže, jež svým tvarem do pekáčku perfektně sedne. Maso bude dokonale propečené a šťavnaté, velikost pekáče je dostačující i k tomu, abyste v něm maso rovnou naporcovali.