Počet sociálních zařízení v soudobé dispozici rodinného domu se zpravidla řídí aktuální potřebou klienta, nikoliv zavedenými pravidly. Není proto výjimkou rodinné bydlení podle hesla "co pokoj, to vlastní sociální zařízení". Také poloha vůči ostatním částem dispozice doznala změn. A tak vstup do koupelny můžeme mít z ložnice, pokoje, obýváku, ateliéru či pracovny, případně ze zahrady či terasy přímo od bazénu. Přímé propojení WC a prostoru kuchyně či místnosti s kuchyňskou linkou bez předsíně však hygienická norma zakazuje.

Nejmenší v bytě...

WC pro řadu lidí neznamená jen vykonání potřeby, ale plní i řadu jiných funkcí - oddech, relaxaci, čtení novin a knih, zpívání, poslech hudby... Proto je fajn, pokud je schopen interiér reagovat i na tyto asi ne ojedinělé potřeby.

Jistě není třeba zdůrazňovat, že minimálním hygienickým standardem u toalety a koupelny je umělé nucené větrání, ale vůbec nejlepší je přímé větrání oknem. Podobně je tomu i s osvětlením.

Rozměrově patří WC obvykle k nejmenším místnostem, přesto však vyžaduje nejvíce údržby, tedy pravidelnou a důkladnou sanitaci. Rozhodující je rovněž účinné splachování a odsávání vzduchu. Je dobré vědět, že splachování prakticky každého typu toaletní mísy vytváří na vodní hladině drobné bubliny plné choroboplodných zárodků, které po prasknutí "vystřelují" do vzduchu aerosol plný bakterií. Při nedostatečné údržbě toalety proto mohou vzniknout vážné zdravotní problémy i v kruhu rodinném.

Základním principem zařízení interiéru WC jsou proto snadno omyvatelné plochy bez zbytečných výstupků, koutů, štěrbin a dutin vyrobené z materiálů a povrchů, které znemožňují vsakování nečistot. Pozor proto na různé dečky a předložky na bázi textilu, dřevěné a jiné doplňky. Domov není značkový hotel, kde očista WC probíhá každý den na profesionální úrovni.

Nezbytný je obklad či jiný neporézní povrch stěn alespoň do výše zárubní dveří, samozřejmostí je podlaha z keramické dlažby nebo jiné omyvatelné úpravy.

Minimální rozměry místnosti s toaletou ovlivňuje velikost zařízení, tedy toaletní mísy a umyvadla. Počítáme-li s dveřmi otevíranými ven, půjde o rozměry 80x110 cm, v případě dveří otevíraných dovnitř pak 140x80 cm. Optimální rozměr činí alespoň 150 - 160 x 90 - 100 cm pro pohodlné sezení s ohledem na tělnatější jedince. Neuškodí rozměr WC pro vozíčkáře, kde minimální průměr otočení vozíku je 150 cm a vedle mísy je nezbytná šířka prostoru alespoň 90 cm. Nebudeme všichni věčně mladí a přihodit se může leccos...

...ale ošidit se nedá

Při plánování WC počítejme vždy s patřičným vybavením. Kromě toaletní mísy a umyvadla se studenou i teplou vodou sem patří zrcadlo, přiměřené osvětlení, místo na ručník nebo lépe teplovzdušný osušovač. Doplňky budou tvořit košík na hygienický odpad, čisticí kartáč s nádobkou na desinfekční roztok a držák toaletního papíru.

Naprostou nezbytností je dostatek háčků pro odložení věcí, zejména pro návštěvy (často se zapomíná na fakt, že opravdová dáma si nikdy na cizí WC nesedne). Součástí WC může být jistě i bidet, zásobník na hygienické ubrousky, případně domácí pisoár, je-li více mužů v rodině.

Není třeba pochybovat o tom, že běžným standardem jsou dnes toaletní mísy závěsné. Ideálem je co nejkompaktnější tvar. Kritickým místem pro čistitelnost je kování prkénka a šrouby úchytů mísy. Platí, že čím dražší, tím celistvější a čistitelnější. Obvyklá výška sezení je 400 mm. Dilema je volba hlubokého, či mělkého splachování. Je to jistě věc velmi důvěrná a intimní, ale i na tato úskalí by měl architekt upozornit. Nestyďme se při výběru mísy na ní "chvilku" posedět, je to zkušenost k nezaplacení.

Pozor na módní výstřelky

O závěsných mísách a s tím souvisejícím systémem splachování integrovaným v přizdívce byla již zmínka. Standardem se rovněž stává úsporné splachování, obvykle 2 a 5 nebo 3 a 6 litrů, rozlišující malou či velkou potřebu. Způsob členění tlačítka na zdi pochopí snadno i malé děti.

Relativně novinkou je univerzální WC mísa kombinovaná s ruční sprchou a fénem, jako alternativa k bidetu. Luxusním výrobkem jsou dosud WC mísy s podtlakovým splachováním zabraňujícím šíření nečistot a zkaženého vzduchu do ovzduší.

Velmi příjemná věc je samosklápěcí prkénko, které, především té něžnější části obyvatel domu, ušetří rozčilování se nad tím, že zas není sklopeno.

Alternativním povrchem stěn se stávají skleněné mozaiky nebo dlaždice s holografickým efektem, případně bezespáré hladké stěrky s nekonečným množstvím barevných odstínů a efektů dle přání klienta. Zajímavou možností je rovněž objednání matového povrchu sanitárních předmětů, který oproti standardnímu lesklému nezanechává stopy chlorované nebo tvrdé vody.

Při všech těchto vymoženostech je však stále aktuální zásada: základem je hygiena. Při nedostatku péče o WC nás nezachrání ani "pozlacené" prkénko - nezapomínejme na to!

-Ing. arch. Josef Smola, Dům a zahrada 6/2002-