Sprchové kouty jsou dnes už častou a oblíbenou součástí koupelen. Koupel ve vaně máme podvědomě spojenu spíše s odpočinkem, je to lázeň, zatímco sprcha znamená rychlou očistu a příjemné osvěžení po celodenním shonu.

Jde to i bez vaničky

Jestliže nám to rozměry koupelny jen trochu dovolují, měli bychom si sprchový kout pořídit i s výhledem do budoucna z hlediska věku – pro méně pohyblivé osoby je sprchový kout přístupnější než vana. Případně, jestliže je koupelna opravdu malá, můžeme uvažovat o tom, zda není výhodnější komfortní sprchový kout, vybavený navíc například i masážním boxem, sedátkem, horní sprchou a podobně.

Uvažujeme-li ale o vybudování sprchového koutu, obvykle přemýšlíme také o koupi sprchové vaničky. Moderní kouty však stále častěji klasickou vaničku nemají. Ne, že by šlo o zcela neobvyklé řešení, před lety tvořily sprchové kouty tři stěny, na čtvrté byla u země nízká zídka jako bariéra proti vodě, podlážka byla vyspádovaná. Elegantní sklo nahrazoval více či méně vkusný závěs. Dnes jsou podobná řešení pasé – sprchové kouty obepínají celoskleněné stěny, podlaha je naprosto bezbariérová, a to díky sprchovým kanálkům. Potopa v koupelně však v žádném případě nehrozí a celek je stylově čistý a konstrukčně jednoduchý.

Izolovat, izolovat

Základem tohoto řešení je úzký sprchový žlábek, který ohraničuje okraj sprchovacího prostoru a svede všechnu odtékající vodu pryč, do koupelny pak žádná nepronikne. Žlábek je zapuštěn do podlahy tak, že jeho horní hrana lícuje s jejím povrchem – vstup je zcela bezbariérový a prostor lze také mnohem jednodušeji čistit.

Z výše uvedeného vyplývá, že jsou v tomto případě naprosto nezbytné precizně provedené izolace. Ideální je zde použití jedno nebo dvousložkové stěrkové izolace, jejíž předností je absence skladů a spár. Povrch pod ní je nutné nejprve penetrovat, a při dalším postupu pak dodržovat pokyny výrobce. Po zaschnutí, což trvá několik hodin, se vytvoří tvrdá, ale pružná vrstva. Styčná místa stěn a podlahy se po aplikaci a nalepení dlaždic zakrývají těsnicí páskou. Na lepení a spárování obkladů je třeba použít materiály doporučené výrobcem stěrky.

Kanálky a rošty

Odtokový sprchový žlab je tvořen rámečkem opatřeným stavitelnými patkami se zabudovaným odtokem, který lze po vestavbě uzpůsobit výšce dlaždic i spár. Pro lepší izolační zajištění okrajů je vhodné volit sprchový žlab s již nanesenou stěrkovou izolací nebo obvodovým lemem. Odtokový žlab je zakryt plným nebo perforovaným roštem. Nechceme-li, aby byl žlab viditelný, zvolíme výrobek, který umožňuje vlepit do roštu dlaždici. Dosáhneme tak elegantního provedení, které nebude rušit celkový vzhled sprchového koutu.

Horní část odtokové sady je vždy odnímatelná, aby bylo možno provádět čištění či drobné opravy odtokové soustavy. Přímé kanálky lze doplnit rohovým odtokovým žlabem, jehož zakrytí může tvořit liniový nebo trojúhelníkový rohový rošt, případně je uzpůsoben pro položení dlažby. Materiálem je zde nerez. Kromě nerezu je stále oblíbenějším materiálem pro odtokový žlab také na první pohled možná netradiční sklo. Jeho předností je však respektování okolních materiálů, odolnost vůči chemickému i mechanickému poškození, také se snadno čistí.

Zatím byla řeč o roštech přímých linií, z nichž lze sestavit hraniční odtok pro čtvercové nebo obdélníkové sprchové kouty. V nabídce firem jsou však i odtokové rošty oblých linií pro kouty tvaru kruhu nebo kruhové výseče, které lze zabudovat do podlahy stejně, jako kanálky rovné. Vyrobeny jsou obvykle z nerezové oceli. Postup práce je obdobný jako u kanálků přímých.

-Dana D. Daňková-Foto: Alca Plast, ACO Sanita, Unidrain, Riho