Voda, vlhké koupelnové prostředí i některé kosmetické přípravky je totiž mohou nenávratně poškodit.

Mezi oblíbené přírodní materiály, které se v posledních letech začaly hojně využívat v koupelnovém interiéru, patří kámen. Na první pohled by se mohlo zdát, že právě on všem neblahým vlivům odolá. Jenže není to zas až tak úplně pravda, záleží totiž na druhu kamene a zároveň jeho použití.

Přemýšlejte…

V koupelně nachází nejčastější uplatnění žula a mramor, následuje travertin, pískovec, opuka či břidlice. O jejich volbě by vedle vzhledu měly rozhodnout zejména jejich vlastnosti, které zároveň určují použití. Zatímco žula je tvrdá, odolná vůči vysokým teplotám i působení většiny chemických látek, o mramoru víme, že je měkký a nasákavý, povrch břidlice pak lze snadno poškrábat. Dáte-li přednost vzhledu před kvalitou, pak stále ještě existuje pomoc. Většinu přírodních kamenů lze povrchově chránit speciálními přípravky. Ošetření nebývá trvalé a musí se v závislosti na druhu kamene a použitého přípravku aplikovat po určité době znovu (zpravidla jednou za dva roky).

Mnohé použití

Chceme-li z přírodního kamene desku pro zápustné umyvadlo, pak vybereme odolný a tvrdý typ. Například žulu. Hrubě opracovaná opuka či pískovec vypadají velmi pěkně jako obklad na stěně, podobně jako travertin či břidlice. V těchto případech je nutné pamatovat na hmotnost použitého materiálu, která zpravidla nedovoluje aplikovat kámen na tenké příčky. Přírodní kámen lze použít také jako podlahovou krytinu, v tomto případě je nutné zvolit skutečně tvrdý materiál, kterému nevadí naše chůze, případný pád předmětu na zem apod. Nenajdete-li takový v požadovaném dezénu a zbarvení, pak je možná praktičtější zvolit klasickou keramickou dlažbu s dekorem kopírujícím přírodu (například travertin).

Kámen v koupelně si oblíbili také designéři, kteří z něj vyrábějí tak velkorysý předmět, jako je vana. Zpravidla bývá volně stojící a její tvar zaujme už na první pohled. Její využití je, ovšem i s ohledem na pořizovací částku, která šplhá k několika stům tisícům korun, minimální. V kamenné vaně totiž můžeme používat standardní hygienické potřeby jen omezeně (anebo vůbec ne).

Kamenné si můžeme pořídit rovněž umyvadlo, i jeho mycí část bývá náchylná na některé prostředky. Oba předměty bychom si tedy měli pořizovat až po dokonalém zvážení a spíše do naší xté koupelny, kde se nebudou využívat každodenně.

Umělé kameny

Do koupelnového prostředí se hodí umělé kameny, které vzhledem napodobují přírodní materiál, ale díky složení (skládají se z plniva, tj. drcený přírodní kámen nebo písek, někdy skelné vlákno i papír, a pojiva, tj. pryskyřice na akrylátové či polyesterové bázi) jim nevadí mokro, vlhko, horko, chemické či kosmetické přípravky apod. V nabídce jsou nejrůznější barvy, které vznikají díky příměsím. Všechny typy jsou pevné, chemicky odolné, tvrdé a hygienicky nezávadné. Snadno se tvarují a lepí, případně ohýbají teplem.

Čím můžeme kámen ochránit?

  • přírodním olejem
  • impregnací speciálním chemickým přípravkem (Bellinzoni)

-zal-Foto: www.profimedia.cz, archiv