Právě zdobnost je pro toskánský styl typická. Barevné dlaždičky s motivy květin či hroznů, litinové a mosazné doplňky, zrcadla v dekorativních rámech, vana na nožičkách, to vše působí trochu archaicky, ale když se to vkusně zkombinuje a výsledek nevypadá jako každý pes jiná ves, můžete mít neobvyklou koupelnu, ze které dýchá historie.
Podlaha i zdi by měly vzbuzovat dojem, že tu stojí už po staletí a podepsal se na nich zub času. Vybírá se proto pro ně mramor či přírodní kámen obecně, uplatňuje se však také keramika s patinovým vzhledem. Toskánský styl se na rozdíl od moderního minimalismu nebojí barev - využívá teplých přírodních odstínů oranžové, žluté, okrové a hnědé, najdeme v něm i světle modrou a olivově zelenou, proslulá je tzv. toskánská červenohnědá.
Autor: Architekt Vincenzo De Cotiis
Anebo můžete k toskánskému stylu přistoupit s moderní vizí a vybrat z něj jen určité barvy a materiály, jak to udělal italský architekt Vincenzo De Cotiis na obrázku vlevo. Koupelně dominuje tradiční mramor, prvky však dostaly moderní tvar a abstraktní ráz. Pořád zde cítíme staré Toskánsko, ale přitom se viditelně nacházíme v 21. století.
Moderní toskánská koupelna může být i zcela zahalena do elegantní bílé. Historický punc jí v tomto případě dodá třeba starožitný toaletní stolek a podobné doplňky. Vidíme tedy, že toskánský styl je různorodý a nabízí širokou škálu pojetí. Co ovšem zůstává zásadní a stěžejní, je volba přírodních materiálů a kvalitní, bytelné sanity. Žádné imitace, žádný plast.