Podzemnice olejná pochází z Jižní Ameriky. Víme, že burské oříšky zrají pod zemí. Často ale panuje představa, že to, co s takovou radostí konzumujeme na slané i sladké způsoby, jsou hlízy. Nejsou to hlízy, jsou to lusky, které se zavrtávají pod zem, aby tam dozrály. Při pečlivějším prozkoumávání plodů bychom na to ale možná přišli... Podzemnice je příbuzná s fazolemi, hráškem a jinými bobovitými rostlinami. Kvete pyskatými žlutými květy, které jsou podobné květům janovce. Dnes se nejrůznější odrůdy buráků pěstují na celém světě.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Kde se vzalo jejich jméno

Ve Španělsku a ve Francii se odvozuje jejich název z původního mexického jazyka. Říkalo se jim tlalcacahuatl. Tento výraz se skládá ze slov tlalli (země) a cacahuatl (kakao). Tedy něco jako kakaovník podzemní, proto se jim španělsky a francouzsky říká cacahuate, respektive cacahuete. K nám se dostaly plody podzemnice olejné v období búrských válek. Ty vedly jak známo Búrové, což byli různí evropští vystěhovalci, mezi nimiž bylo i hodně Holanďanů. A všechno se nám konečně vysvětlí, když budeme vědět, že holandsky boer znamená sedlák. Mimochodem čeština odvozuje od stejného základu i slovo buran. U slova arašídy jsou kořeny nejasné. Nabízí se třeba řecké slovo rakhis (páteř) s předponou a- (bez), tedy rostlina bez větviček nebo také bezpáteřní.

Univerzální chuť

Arašídy jsou vpravdě chuťově „bezpáteřní“ - hodí se do sladkých cookies i nejrůznějších kosmopolitních variací na čínu, tedy do směsí zeleniny a masa zalitých sójovou omáčkou. Můžete je přihodit do zeleného nebo ledového salátu, chroupat je obalené v karamelu, wasabi omáčce nebo v čokoládě. Nebojte se je přihodit kamkoli, od ranního müsli po mističku chroupání pro večerní aperitiv. V Americe umějí používat do mnoha jídel arašídové máslo – z toho se za mořem dělá i zmrzlina. Hodně se používá výtečný olej, který je velmi dobrý na smažení.