Rozhodneme-li se vytvořit si sami módní kuchyni ve stylu padesátých let, ať už doma nebo třeba na chalupě, nebude na škodu obejít předem několik bazarů a udělat si dokonalý přehled o nabízeném nábytku, jeho kvalitě a cenách. Tady je několik tipů, co by v takové kuchyni nemělo scházet. To, co si vybereme, nakonec sladíme s moderními spotřebiči oblých tvarů. Prvním a základním původním kusem nábytku, který bychom si měli do této kuchyně pořídit, bude originální stará kredenc. Ta je předchůdkyní pozdějších kuchyňských sestav. Při šířce 120 až 150 cm a výšce kolem 180 cm v sobě většinou zahrnuje skleněnou vitrínu na sklo a porcelán, dolní skříňky, několik zásuvek a vysokou úzkou skříňku. Je to velký, bytelný a členitý kus nábytku, takže bude třeba dbát na jeho kvalitní renovaci, aby dokonale vynikl. Jídelní stůl a židle byly jednoduché. Obdélníkový stůl s praktickou trnoží na opření nohou, židle s velmi pohodlným opěrákem z ohýbaného dřeva (dnes znovu aktuální typ jídelní židle!). Máme-li v kuchyni dost místa, můžeme si pro navození správné atmosféry pořídit i takzvaný mycí stůl, který nám může sloužit jako dolní skříňky a jeho horní desku navíc využijeme jako pracovní plochu. Mycí stůl bývalo v podstatě jakoby dnešní mycí centrum, přičemž má opravdu některé atributy soudobých modulů - je samostatný a přemístitelný. Pod pracovní deskou byly schované dva kulaté hliníkové škopky, před mytím nádobí se plocha s tímto „dvojdřezem“ vysunula, nádobí se umylo a nechalo se oschnout na horní pracovní ploše, škopky se vylily, zasunuly a bylo uklizeno. A pod tím vším, v nejdolnější části mycího stolu, ještě byly dolní skříňky s dvojdvířky. Typická bývala také „lavička“. Tenhle další praktický a zapomenutý kousek nábytku je nízký podlouhlý kontejner, dlouhý něco přes metr, který měl troje dvířka a sloužil k ukládání věcí i k příležitostnému sezení. V kuchyni určitě využijeme i další kus nábytku. Je to půvabná „špajzka“ – vysoká skříňka s kulatými větracími otvory. Ty jsou někdy překryty perforovaným hliníkovým krytem, jehož pootočením regulujeme větrání - množství vzduchu proudícího dovnitř do špajzky. Potom rozhodně budeme potřebovat štokrle, což je jeden z výkřiků módy a jeden z nejmódnějším solitérů posledního roku. Štokrle může vypadat různě - může to být něco jako nižší barová židle bez opěrné části, vysoká 40 až 60 cm, zdobená ozdobnými trnožemi nebo jednoduše vyřezávanýma nohama. Může to být ale i velmi nízká podlouhlá stolička s výřezem v sedací ploše (k uchopení při přenášení), která se původně používala při přikládání do kamen a posezení u nich. Dodnes se vyrábějí takové stoličky zmenšené - pro děti, jsou většinou červené a s kolečky. Tyto zapomenuté kousky nábytku, hlavně vyšší štokrle, se po mnoha letech náhle objevují v časopisech i v obchodech renomovaných výrobců, ovšem jako osobitě a náročně pojaté repliky a tedy i v odpovídajících cenách několika tisíc korun. Vedle repliky si ovšem také můžeme sehnat v některém bazaru originál, který v případě potřeby renovujeme. Nebo ještě lépe patinujeme, aby neztratil dojem stáří a originality. K dotvoření správného dojmu musíme určitě získat také stylové nástěnné hodiny. A proč ne třeba hned několikery, nemusí být ani všechny funkční. Takovou sbírkou kuchyňských hodin z padesátých let může vzniknout velice zajímavá dekorace. Takové typické hodiny bývaly obdélníkové, krémové barvy, někdy měly pod ciferníkem okénko, ve kterém se pohybovalo kyvadlo. A něco navíc, co v dnešní kuchyni nebývá a už tam dlouho nebylo: do velkých kuchyní spojených s odpočinkovým prostorem zkuste umístit otoman (pokud jej seženete). Byla to úzká pohovka na čtyřech nožkách a se zvýšenou částí pod hlavou, určená původně k tomu, aby si pán domu po obědě na chvíli zdřímnul. Otoman pochází ovšem ze starší doby a v padesátých letech už v kuchyni jen přežíval – rychle jej tam nahrazoval tehdejší módní výkřik trubkový gauč. Ovšem jen do té doby, než se kuchyně miniaturizovaly natolik, že o ničem jiném než o lince a stolku se dvěma židlemi nemohlo být v kuchyni ani řeči. -ag-