Koření a jeho uchovávání tvoří samostatnou kapitolu v interiéru každé kuchyně. Ale mít kdykoliv po ruce koření je důležité i pro efektivní kuchyňský provoz. Koření musí být na dobře dosažitelném místě, musí být uloženo přehledně, nesmí se při vaření ztrácet a zase hledat. Přitom všem je navíc potřeba dodržovat všechny zásady jeho skladování, aby všechno koření dlouho vydrželo v nejlepší kvalitě. Není to jen pepř a sůl I když se to na první pohled nezdá, koření a potravinové doplňky tvoří podstatnou část obsahu každé ledničky a spíže, dózy na koření zabírají nezanedbatelný prostor v kredenci nebo v kuchyňských skříňkách, dále jsou vystaveny po stěnách na poličkách a policích, občas postávají všude na pracovní desce…A je jich stále víc a víc. Trh se výrazně obohatil, v každém supermarketu najdeme to, co před několika lety jen ve specializovaných prodejnách. Stále nacházíme něco nového - dováží se pořád více druhů koření, které nás lákají ke kuchařskému experimentování, vyrábějí se stále rafinovanější směsi koření i nové druhy omáček, které chceme vyzkoušet. A když občas navštívíme ještě nějaký ten orientální obchůdek s nezvyklými druhy koření, máme toho všeho doma nadbytek. Tak namátkou třeba jenom ocet: už dávno nemáme jenom jeden univerzální druh, uložený někde vzadu dole ve spíži v litrové lahvi. V dnešní kuchyni jich najdeme třeba pět – lihový, vinný bílý a vinný červený, superzdravý jablečný i aceto balsamico, vynikající ocet z Modeny, „výtvor půdy, ohně, vzduchu a celého vesmíru“. Všechny octy je ovšem třeba někam umístit, přičemž by bylo škoda je schovávat. Každý z nich má jinou barvu, jiný odstín a v sadě elegantních štíhlých vysokých lahviček budou tvořit působivou dekoraci. Ale i tu sadu lahviček je nutné někam v kuchyni postavit - a tak nároky na místo při zachování přehlednosti stále stoupají s každým novým výrobkem. Pojďme se podívat, co vlastně všechno v dnešní kuchyni uchováváme a jakým způsobem. Každá národní kuchyně má svou základní sadu koření; k tomuto základu pak individuálně přistupuje různé koření odpovídající oblíbeným pokrmům členů různých domácností. Osvědčené bylinky ze zahrádek našich babiček se k nám vrátily v širokém sortimentu - jak sazečky v truhlících za oknem, tak i kupované sušené. Pak je tu koření do určité míry módní, v určité době více či méně užívané podle toho, jak je v kursu ta která národní kuchyně. Ovšem pokud nějaký druh ochutnáme a zvykneme si na něj, bude už asi tvořit nedílnou součást našich zásob koření napořád. Z italské kuchyně dnes už zcela běžně skladujeme spousty oregána a bazalky, olivový olej, sušené nebo čerstvé feferonky i hotové omáčky jako je pesto. S oblibou orientální kuchyně se nám zásoby koření dále rozšiřují o nejrůznější sojové a jiné omáčky, exotické sušené houby a podobně. Holdujeme-li alespoň občas kuchyni mexické, pak musíme mít zase stále po ruce omáčky z červených i zelených rajčat, nebo alespoň univerzální směsi „tex-mex“. Je jasné, že tohle všechno znamená velký nápor zejména na ledničku, ve které musíme skladovat veškeré již otevřené omáčky, majonézy, dresinky a kečupy. Příště si povíme o zásadách skladování koření a také se podíváme na design kořenek a dóz… -ag-