Některé koření potřebujeme v podstatě souběžně na dvou místech: na pracovní ploše kuchyňské linky, kde je používáme v průběhu přípravy jídel a potom také v jídelním koutě k dochucování pokrmů. V prvním případě využijeme i větší kontejnery na koření, u stolu pak přistupuje více i funkce estetická – zejména při slavnostnějším stolování oceníme pěkné tvary a materiály i kvalitu zpracování kořenek. Hlavním problémem je - pokud nevaříme v opravdu těsné blízkosti jídelního stolu nebo pravidelně nejíme na baru – že obě zóny jsou od sebe dost vzdálené a je tedy praktické mít základní koření na obou místech. Jinak se zdržujeme neustálým a zbytečným přecházením pro koření buď ke stolu (případně do poličky nad stolem) nebo na pracovní pult (eventuálně do poličky nad ním) a výsledkem nakonec je, že každý pořád něco hledá - buď strávníci nebo kuchař či kuchařka. Základní koření, které používáme třeba několikrát denně, musí být vždy po ruce. Co používáme nejvíc, je ovšem individuální. Pro někoho je to pepř a majoránka, pro jiného olivový olej a vinný ocet. Na slánku a mlýnek na pepř se vždycky místo najde - kam ale s celými sadami, s celým naším domácím sortimentem koření? Máme-li supermoderní kuchyni, ve které je myšleno skutečně na každý detail, asi si nemusíme dělat velké starosti. Ale stane se, že designérova představa nakonec nemusí vyhovovat právě nám a sami to musíme vymyslet jinak. A dokud to nevymyslíme přímo sobě na míru, mají kořenky tendenci neustále přibývat a hromadit se, překážet a ztrácet se… Umístění kořenek v pracovní zóně kuchyně je velmi individuální, zcela záleží na zvycích kuchaře. Někomu nejvíce vyhovuje obyčejná několikapatrová otevřená police, jiný dává přednost mít koření schované třeba v odklápěcí horní skříňce, která zůstává po celou dobu přípravy jídel otevřená. Dalším řešením mohou být závěsné poličky na kořenky umístěné mezi horními a dolními kuchyňskými skříňkami. Jako součást závěsných kuchyňských programů jsou to buď prázdné drátěné nerez police, ale můžeme koupit soupravy i s kořenkami, v tom případě je výhodou, že police přesně rozměrově a designově odpovídá dózám. Kořenky můžeme také umístit na rampu mezi stěnou a dolními skříňkami, která rozšiřuje pracovní plochu až na 70 nebo 80 centimetrů. Tam jsou bezpečně uložené, nemohou spadnout, nepřekážejí a jsou kdykoliv v dosahu. Využít můžeme i úzké výsuvné skříňky – částečné výsuvy i plnovýsuvy pojmou celou zásobu tekutého i sypkého koření, přitom mohou být seřazeny velmi přehledně. V rustikální kuchyni, obložené například matnou keramikou, vyniknou terakotové kořenky na cihlové nebo hrubé dřevěné polici. Multifunkční sloupy poslouží místo klasických poliček Módní, praktické a stále oblíbenější jsou zajímavé designérské prvky - nerez multifunkční sloupy (jindy jej najdeme pod názvem univerzální kuchyňský stojan). Na nerez sloupu ukotveném ve stropě a v podlaze jsou pod sebou v několika otočných kruhových policích umístěny kořenky. Police jsou drátěné, dřevěné nebo skleněné, většinou s nerez zábradlíčkem. Sloup prochází pracovní deskou nebo deskou baru, čímž se koření ocitá v prostoru mezi pracovní a jídelní zónou. Tím, že jsou poličky otočné, jsou i kořenky „mobilní“ a dosažitelné jak pro kuchaře, tak na druhé straně pro strávníky u baru. Sloup může být zabudovaný ovšem i do kuchyňského stolu. V tom případě slouží více na koření k přímému dochucování, na ubrousky, párátka a další drobnosti potřebné při stolování. Kořenky na sloup můžeme umístit třeba podle jednotlivých kulinářských oblastí. V „přízemí“ může být koření orientální včetně sojových omáček, v prvním patře všechno pro mexickou kuchyni, v druhém patře naťové koření a nahoře sůl, mlýnky na různé druhy pepřů, kmín. Nebo zřídíme patro na skleničky – tady budou octy, oleje, kečupy a polévkové koření. -ag-