Kuchyně je pro děti určitě jedním z nejpřitažlivějších míst v bytě nebo domě. Vždycky se tam děje něco zajímavého. Pobyt v kuchyni je pro malé i větší děti užitečný, přínosný a inspirativní, je to pro ně podnětné prostředí, které bychom jim neměli upírat. Příprava jídla je pro děti stále fascinující rituál. Není náhodou, že tolik hraček je kopiemi právě kuchyňských nástrojů a přístrojů. Patří děti do kuchyně? Pro pobyt dítěte v kuchyni ovšem musíme vytvořit vhodné podmínky v závislosti na jeho zralost a stáří. Interiér mu musíme tedy stále přizpůsobovat. Co všechno mohou děti v kuchyni dělat Pro děti je pobyt v kuchyni opravdu nenahraditelný, pozorují tady nejrůznější činnosti a získávají spousty dovedností, což my dospělí ani nevnímáme. Učí se zručnosti i hygienickým návykům při přípravě jídel. V kuchyni děti vychováváme k práci, organizaci práce a v útlém věku vlastně i ke spolupráci a týmové práci. Malé děti zpočátku všechno jen okukují, ale velmi brzy chtějí do všeho zasahovat. Úměrně jejich věku je tedy zapojíme do práce. Jejich pomoc bude pro ně současně hrou i učením. Škála „bezpečných“ činností pro děti je kuchyni široká, vždycky můžeme něco vymyslet tak, aby nám děti zároveň pomohly a přitom se nenudily a nezlobily. Malé děti mohou třeba experimentovat s vodovým těstem a pro školáky je už možností dost. Platí, že diplomatičtější než příkaz „ já teď musím vařit, ty nezlob a zabav se, jdi pryč“ je říci „tak co si dneska uvaříme, vyber něco a přečti, jak se to dělá!“ Potřebuje-li si dítě třeba opakovat čtení, necháme mu číst recepty. To se mu jistě bude líbit, protože se cítí důležitě, že máma vaří podle jeho pokynů. A možná ještě odkouká něco z technologie přípravy jednodušších pokrmů. Starší děti mohou také přečíst seznam ingrediencí na nějaký pokrm a všechny je přinést a připravit. Tím, že potřebné věci najdou ve spíži nebo ledničce, se naučí rozeznávat suroviny a rychle se také zorientují v tom, co bývá napsáno na obalech. Dva světy: moderní a tradiční kuchyně Některé práce už nás děti asi nikdy neuvidí dělat, třeba ručně šlehat sníh metlou nebo zdlouhavě třít těsto. Nebo ještě ne tak dávno se doma běžně sušily a krájely nudle. Při našem národním koníčku chalupaření mají však děti unikátní možnost seznámit se s chodem dvou zcela odlišných typů kuchyní: zatímco doma poznávají, jak fungují mixéry, mikrovlnné trouby, roboty, kávovary, myčky, na chalupě (pokud je vedena v tradičním duchu a není supermoderně zařízena) přikládají polena do pece, nosí vodu do hrnců na plotnu a také mohou poznat co to je, když kouří a netáhnou kamna a digestoř nikde… Patří tedy děti do kuchyně? Ano - odedávna patří. I když v minulosti byly snahy s miniaturizací kuchyně dětem tento prostor znepřístupnit, snad už jsou tyto tendence za námi. Děti byly vždycky v kuchyni s námi jako v místě společné práce i společné zábavy. Je to někdy náročné, ale jde to.