V každé zemi, kam dorazíme, bychom měli poznávat místní speciality. Souznění s cizími chutěmi nám usnadní pochopení celkové národní povahy. Místní zvyky, lidi, památky a kdoví, co ještě uvidíme v jiném světle. Univerzálním měřítkem pro nás bývá často chleba. U nás v Evropě si život bez něj neumíme představit, v Asii naopak dřímá někde ve stínu rýže. Podívejte se, jak se chléb změnil cestou přes Středozemní moře.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Maltské bochníčky

Ostrov Malta byl odjakživa jedním z nejdůležitějších bodů ve Středozemním moři. Jeho funkce byla především strategická. Kdo měl Maltu, měl kontrolu nad dopravou a obchodem v širokém okruhu. Místní obyvatelstvo je směsicí snad všech národů, které kolem nejdůležitějšího evropského moře žijí. Je to ostatně slyšet i na jejich jazyku. Kořeny jsou arabské, ale píše se latinkou a mezi slovy se najde spousta těch, která mají svůj původ v italštině nebo španělštině.

Místní chléb se jmenuje ftira. Je to světlý chléb s vynikající kůrčičkou a jemnou nadýchanou střídou. Pro turistu přijíždějícího odjinud není snadné zjistit, zda slovo ftira se používá jako všeobecný výraz pro místní chléb, nebo zda musejí být dodrženy nějaké přesné postupy pro jeho výrobu a jiné chleby se v maltštině řeknou jinak. Mimo bochníčků různých velikostí, včetně takových, které mají uprostřed otvor, se vyrábějí i různé chleby plněné nejrůznějšími dobrotami, takže to nakonec vypadá spíš jako pizza se zvednutými okraji.

Tuniské smažené placky

Totéž slovo se na africkém břehu používá pro označení placek smažených v oleji. Ftira v Tunisku chutná podobně jako naše langoše. Placky se dělají z kynutého těsta a z hladké mouky. Těsto je ovšem řídké, takže sotva drží při sobě. Na smažení ftiry je potřeba zvláštní grif. Do ruky se vezme kus těsta a to se tahá do jakési placky, která se ovšem vzápětí trhá. Těsto se musí rychle vložit do horkého oleje, kde se více méně okamžitě usmaží. Vznikne křehká a nadýchaná smaženka. Tuniské ftiry smažené v oleji se běžně prodávají na ulici. Konzumují se okamžitě, protože velmi rychle ztrácejí vše, co je na nich dobré. Ta nejběžnější kombinace je na africkém pobřeží sladká - s medem.