Letopočet opět poskočil kupředu, podruhé za sebou jakoby o trochu významněji – loni jsme se začínali učit psát na jeho začátku dvojku, teď tu máme pro změnu nové století. Co je v takových okamžicích nejdůležitější, je samozřejmě přesný čas a tedy dobře jdoucí hodiny. A to obvykle v kuchyni nebo jídelně – vždyť jde o to nepropásnout půlnoc, otevřít včas šampaňské a mít připraveno půlnoční pohoštění… Jinak si hodin jako takových pořádně všimneme asi jenom dvakrát ročně – při změně zimního času na letní a pak za půl roku při procesu opačném. Možná si při těch příležitostech uvědomíme, jak těch všech hodin a hodinek, chronometrů a budíků kolem nás pořád nějak víc a víc přibývá. Pokud se týká kuchyně, dá se říci, že hodiny jsou přítomny v kuchyni odedávna - snad od jejich vynalezení - a přetrvaly tam vlastně dodnes. V místnosti, která bývala a stále je centrem všeho dění a opravdovým jádrem bytu, vždycky tikaly nástěnné hodiny. Celé generace od jídelního stolu při snídani koutkem oka sledovaly hodinové ručičky s otázkou „stačím si tu kávu v klidu dopít, nebo už je nejvyšší čas vyrazit do práce?“ Nejdříve bývaly v kuchyni hodiny pouze jedny: Dnes jsme tam jimi naopak často přímo zavaleni – na zdi za jídelním stolem máme nástěnné hodiny, ať už elegantní klasické dřevěné, extravagantní plastové ve všech možných barvách, nebo módní z leštěného nebo matného hliníku. Pak na kuchyňské lince nesmí chybět budíček – kuchyňská minutka. Když se navíc projdeme kuchyní, obvykle na nejrůznějších místech jako na ledničce, na kredenci, nebo na stole napočítáme také náramkové hodinky všech členů rodiny, které mají tendenci shromažďovat se právě v kuchyni. Další časomíry přibývají do kuchyně spolu s novými přístroji - teď už skoro každý nově koupený elektrospotřebič si s sebou přináší svoje vlastní hodiny: displeje jsou na nových typech horkovzdušných trub, na myčce, na mikrovlnné troubě, displeje jsou na kuchyňském rádiu nebo malé televizi. Takže i když se to na první pohled nezdá, hodin máme v dnešní kuchyni dost. Neosobně a tiše na nás pomrkávají displeji skoro z každého kouta, ukrajují čas, který ještě máme, než se sejde rodina nebo přijdou hosté. Bez přestání nás také škodolibě upozorňují, kolik práce nám ještě zbývá a jak málo času na ni máme. Vařit budou kuchyňští roboti, čas se bude hlídat sám… Na geniální stroje v kuchyni, kdy se nebudeme muset na hodiny v procesu vaření ani podívat a čas budeme ignorovat, abychom pak za chvíli získali hotový pokrm, si podle vědců ještě budeme muset nějaký ten rok počkat. A tak se zatím bez chronometrů v kuchyni neobejdeme. Přesný čas je v kuchyni nutností Přesný čas je v kuchyni samozřejmě nezbytný - k přípravě pokrmů potřebujeme znát poměrně přesné časové úseky. Protože se obvykle připravuje několik jídel dohromady, neustále hrozí, že se časy popletou - stačí se zamyslet, nebo se jen na vteřinku soustředit na něco jiného a knedlíky jsou převařené a buchty spálené. Proto je zvukový signál tak praktický a kuchyňský budíček pořád zůstává skvělým vynálezem. Hodiny v kuchyni nás nutí do práce Čas v kuchyni úžasně rychle letí, musíme dělat většinou několik úkonů současně a na tom, jak je seřadíme a zvládneme, záleží veškerý úspěch. Vše musí být dokonale zkoordinováno. Pomáhají nám v tom hodiny - nebo nás vlastně naopak stresují? Asi to záleží na nás. Pokud máme přesný plán, práci dobře rozvrženou, ujasněné pořadí kroků, pak stačí jedním okem v klidu sledovat hodinové ručičky. Pokud máme ve všem chaos a zmateně pobíháme od čadící trouby k plnému škopku nádobí a cestou klopýtáme o hrnce, pak nám pohled na pádící čas určitě na klidu nepřidá. -ag-