Stejně jako jinde na světě i Mexičané začínají svůj den snídaní, ale na rozdíl od tradiční západoevropské či severoamaerické snídaně, je první ranní mexický pokrm poměrně skromný. Pije se obyčejně horká čokoláda nebo káva s mlékem a k tomu se přikusuje suchý rohlík. Svačina je však už poměrně bohatá. Mexičané během dopoledne pak konzumují nejčastěji vejce, maso a kukuřičné placky, fazole, ovoce nebo zeleninu a vše zapíjejí ovocnou šťávou. Mexická tabule pro slavnostní příležitosti pak vypadá následovně: začíná většinou chuťovkou, pak následuje polévka, případně suchá polévka neboli zapékaný předkrm, ryba, maso v kukuřičné placce s fazolemi a s bohatou zeleninovou oblohou nebo se zeleninovým salátem. Po té přijde ovocný dezert. Vše se zapíjí vínem, kávou, čajem, ovocnými šťávami či pulque, což je nápoj ze zkvašené šťávy rostliny Agave americana, vzdáleně podobný pivu. V pozdním odpoledni nastává čas na odpolední svačinu, což je něco lehkého – pečivo, dezert, ovoce či zelenina. Po západu slunce se rodina schází u večeře, která vypadá obvykle jako oběd na slavnostní příležitost. Po celou dobu stolování najdeme na stole různé pálivé omáčky, čerstvou zeleninu, košík křupavých rohlíčků, tykev naplněnou kukuřičnými plackami. Některá jídla, jako třeba fazole, se plackami přímo nabírají, takže slouží jako jedlé lžíce. Mexický chléb Náš středoevropský voňavý bochník chleba bychom v Mexiku marně hledali. Na mexickém stole ho nahrazují především kukuřičné placky, zvané tortily ( španělsky tortillas). Jejich kuchařský recept se už několik tisíc let nezměnil. Základní surovinou jsou suchá kukuřičná zrna, odrhnutá z kukuřičných palic. Kukuřičná zrna se nasypou asi do poloviny hrnce a zalijí se vodou, ve které je rozmíchané nehašené vápno. Vaří se tak dlouho, až jsou zrna měkká a jejich slupka se odlupuje. Pak se hrnec odstaví a nechá se vychladnout. Po vychladnutí se zrna vyberou, dají se do čisté vody, properou a tím je odstraněn i zbytek slupek. Tato hmota, nazývaná nixtamal, se rozloží na kamenném stolku a ručně se druhým kamenem drtí. Tím se získá těsto na tortily. Málokde se však dnes už v Mexiku používá tento tradiční postup, obvykle se zde už používají k drcení mlýnky na maso. Těsto se musí semlít nejméně dvakrát. Tradičně se pak plácají kousky těsta mezi dlaněmi tak dlouho, až je tortila hotová. Těsto musí být tak akorát vlhké, aby se nelepilo, nelámalo a bylo vláčné. Placka by měla být 12-20 cm v průměru a 1,5 až 3 mm silná. Tortily se pečou v Mexiku na komalu, což je velký kruhový plech z keramiky nebo z kovu. Pečou se nasucho, na prudkém ohni a po obou stranách, každá asi půl minuty. Po upečení se pak uchovávají horké v tykvi. Hotové tortily by měly být vláčné, horké, lehce opečené, s bublinami a s charakteristickou vůní. V našich podmínkách můžeme složité vaření kukuřičného zrna nahradit sterilizovanými kukuřicemi a ukládání do tykve, můžeme zaměnit za obalení do čisté utěrky. Nápoje Mexičanů Vedle pulque jsou v Mexiku ještě oblíbené atole – tradiční nápoj vyráběný z kukuřice. Kukuřičná zrna se máčí celá ve vodě asi 5 dní, pak se umelou ve vodě s tabulkami hnědého nerafinovaného cukru. V Mexiku dnes již můžeme hotový nápoj koupit v tabulkách nebo v prášku, ochucený různým ovocem či čokoládou v instantní úpravě, takže ho stačí jen nasypat do vody nebo mléka a zamíchat. Pro milovníky alkoholických nápojů je nepostradatelná tequila. Jde o pálenku či destilát ze zkvašené šťávy agáve. Je to čirý nápoj typu vodky, ale má výraznou nesladkou chuť, která se vylepšuje solí, špetkou mleté čili a zakápnutím citrónu. Tyto ingredience se lížou z ruky a zapíjejí tequilou. Oblíbený je též mezcal, neboli pálenka z narkotických kaktusů peyotl či mezcal. Někdy má zelený nádech, jindy najdeme uvnitř láhve malý kaktus, někdy je tekutina zcela čirá. Nápoj není vůbec narkotický. Jediná droga, kterou tento nápoj obsahuje, je alkohol. -daš-