Základem japonské kuchyně je rychlá a co nejvýše šetrná příprava uskutečněná s malým množstvím tuku, bez ostrých a dráždivých koření, s velkým množstvím ryb a zeleniny. Je příjemné chuti a dobře stravitelná, takže se hodí i pro různé diety a pro rekonvalescenty. Navíc je japonská kuchyně méně kalorická, takže vyhovuje i těm, kteří se trápí s nadváhou. Ale aby připravované jídlo mělo výše jmenované kvality, je zapotřebí i kvalitního kuchyňského náčiní, bez kterého se japonská kuchyně neobejde. Nože Na prvním místě jsou u japonských kuchařů nože. Japonští kuchařští mistři dosáhli v jejich používání mistrovské úrovně. Je jich celá řada – tótó – na krájení a řezání, šašimi-bocho – ke krájení syrových ryb nebo měkkého materiálu na velmi jemné plátky, deba-bóchó – pro sekání a odřezávání rybích hlav. Pánve kastroly a další Dále jde o řadu pánví a kastrolů, které mají přesně určené své funkce. Donabe je kameninový kastrol s pokličkou a vnitřní glazurou, staví se i na přímý žár a je používán při přípravě jídel přímo na stole. Sukijaki – nabeje železná pánev s plochým dnem. Před použitím se má pokrýt tenkým olejovým filmem, lze ji nahradit těžkou železnou pánví. Japonský hmoždíř suribaši je vlastně kameninovou miskou, uvnitř vroubkovanou. Klasický japonský cedník se nazývá zaru a je zhotovený z bambusu. Síťka z jemných bambusových štěpů se jmenuje sudare a užívá se k sbalování suši, omelet a zeleniny. Bambus je pevný a poddajný a otvory v síťce může unikat přebytečná tekutina. Pro Japonce je také velmi důležitý nakládací sud, který využívají pro přípravu solené nakládané zeleniny. Víko je vždy o něco menší než sud, takže může být položeno přímo na zeleninu, kterou i stlačuje. -daš-