Při práci v kuchyni jde v zásadě vždycky pouze jen o několik zásadních věcí: Zkrátit čas kuchyňských prací celkově (při využívání polotovarů a zmrazených pokrmů je to prý podle průzkumů možné až o 70%). Tak daleko asi většina z nás nepůjde, ale je jistě zajímavé se nad tímto číslem zamyslet. Usnadnit a zracionalizovat práci co je možné, to svěřit strojům – to znamená využívat progresivních typů robotů, mixéry, šlehače a tak dále. Velké elektrospotřebiče máme pokud možno ne zastaralé, které stejně ujídají spoustu energie, jsou poruchové a nejsou příliš výkonné. Jistě každý nevymění ihned všechno najednou, ale postupnou inovaci v tomto směru bychom si měli pečlivě naplánovat a snažit se ji dodržet – nečekat, až se něco definitivně pokazí. Tím riskujeme, že pak budeme nakupovat ve spěchu a to se u tak drahého zboží, které nám má sloužit dalších pár let, nevyplácí. Připravíme se tak i o možnost udělat si důkladný přehled o všem, co je na trhu, o tom co všechno spotřebiče umí v návaznosti na jejich cenu. Udělat si pracovní prostředí pohodlnější tak, aby nás nebolely nohy, záda, ruce, nebo za krkem. V praxi to znamená nikam se zbytečně neshýbat, nedělat zbytečně příliš mnoho kroků. Proto je důležité střídání vyšších a nižších pracovních ploch, trouba ve výši očí, mikrovlna nad ní, promyšlená návaznost jednotlivých kuchyňských pracovišť. Praktická čísla Přípravné a pracovní plochy se liší například u jednočlenné a čtyřčlenné domácnosti – v případě zvětšení rodiny časem musejí trochu povyrůst a prodloužit se. Orientační rozměry přípravného centra (pracovní plochy) při šířce 60 cm jsou tyto: pro dvoučlennou rodinu stačí 50-60 centimetrů, středně velká i velká domácnost vystačí s délkou 80 cm. Zatímco přípravná plocha není příliš velká, je tu ještě odkladní plocha – většinou po levé straně dřezu. V domácnosti o 1-2 členech by tato plocha měla mít asi 40 cm, ale s přibývajícími členy domácnosti délka narůstá na 70 – 100 cm. Velká rodina ještě raději nějaký ten centimetr přidá – v tomto případě už je potřeba nejen daleko více místa, ale nesmíme zapomínat i na zvýšený provoz . Do kuchyně během dne přijde více lidí a každý někde něco položí, něco přemístí. Pro zachování přehledu není vhodné v tomto případě příliš nešetřit místem. Vpravo od dřezu bývalo místo na umyté nádobí, což je dnes nahrazeno dvojdřezem, nebo jednodřezem s odkapávačem. Vpravo od něj už pak může být jen menší plocha. Existují také určité minimální rozměry prostorů mezi stolem a kuchyňskou linkou, mezi skříňkami linky a podobně. Pokud uspořádáme kuchyni do U, musí mít určitou minimální šíři: aby na každém z protilehlých pultů mohla pohodlně pracovat jedna osoba a nepřekážely si, musí být prostor mezi skříňkami minimálně 120 cm. Pokud chceme jít ještě více do detailů: ten, kdo rovně stojí čelem k pracovní ploše a například něco krájí, potřebuje 40 cm, procházející osoba podél linky zabere nejméně 60 cm. Při hloubce obou protilehlých pracovišť (ať už spotřebičů, nebo dolních skříněk) 60 cm musíme mít k dispozici pro takovéto uspořádání do U prostor nejméně 240 centimetrů široký. Také výšku ploch nebude na škodu si zopakovat: mycí centrum může být až 98 cm vysoké – přizpůsobíme podle výšky postavy. Běžné pracovní plochy budou mít kolem 90 cm výšky. K nim – pokud je místo na nohy – můžeme přistavit vyšší židli. Pod tímto pultem by se také mohl vysunovat nižší pultík-stolek, u kterého na běžné nižší židli můžeme dělat ty činnosti, u kterých není právě nezbytné stát. Praktické je pořídit nebo nechat vyrobit nějakou plochu, i docela krátkou ve snížené výšce – zhruba 75 –82 cm na specifické úkony. Tato výška je velmi individuální, ale poznáme ji tak, když se nám bude ve stoje například pohodlně míchat krém nebo zadělávat těsto. To jsou někdy zdlouhavé práce a je pohodlnější mít ruce volněji svěšené.