Na to není jednoznačná odpověď. Odpověď je individuální stejně jako je individuální počet hodin strávených denně v kuchyni při práci (počet nachozených kilometrů!), fyzický stav kuchaře či kuchařky (nohy, klouby!), velikost kuchyně a její izolace od ostatních místností nebo propojení s bytem, zda se stoluje v kuchyni nebo jinde, tepelné poměry a způsob vytápění bytu a další jednotlivosti. Nad tím by se každý, kdo chce investovat do nové kuchyňské podlahy, měl zamyslet. A teprve mezi všemi těmito položkami by měl figurovat vzhled podlahy, tedy to, co často jako jediné při výběru rozhoduje. Kuchyně je místnost specifická především tím, že v ní minimálně odpočíváme (a tedy sedíme) a hodně pracujeme - stojíme, popocházíme a leccos nám sem tam ukápne nebo spadne na podlahu. To jsou dvě typické věci. Přitom délka práce a doba pobytu v kuchyni i míra stání je opět vysoce individuální (někdo je zvyklý u veškeré práce stát, jiný využívá třeba vysokých pracovních židlí s kolečky a tak značnou část doby přípravy pokrmů může sedět). Podlaha by měla být tedy především maximálně šetrná k našemu pohybovému aparátu. Pokud trpíme na klouby a častěji nás bolí nohy, měl by být požadavek na měkkost a pružnost podlahy prioritní, mnohem důležitější než například její barva – v budoucnu si ušetříme mnoho problémů. Zvolit správně podlahu podle stupně zátěže a odolnosti materiálu Kuchyně je velmi zatížený prostor, místnost s enormně vysokým celodenním provozem. I z toho důvodu jednou z vlastností, kterou při výběru podlahy určitě budeme sledovat, je třída zátěže. U laminátových plovoucích podlah například sledujeme určení pro domácnost (v informačním katalogu budeme hledat ikonku domečku) a stupeň odolnosti povrchu proti mechanickému poškození (označují jej ikonky figurek v počtu od jedné do tří – čím víc figurek, tím odolnější je podlaha). Plovoucí podlaha nebo dlažba? Oba dnes nejvíce využívané druhy podlah - plovoucí dřevěné a laminátové podlahy na jedné straně a dlážděné podlahy na straně druhé mají každá své klady a zápory. Poté, co je vyřešena pomocí podlahového topení otázka zateplení, hovoří pro plovoucí větší měkkost a pružnost, pro dlažbu zase neomezený výběr barev, odstínů i jejich kombinací, vysoká hygieničnost. Dlážděné podlahy Dokonalé dlaždice v kuchyni mohou být opravdu dominantou místnosti, pokud jsou nápadné, kontrastní, svítivé. Na druhé straně je možné zvolit naprosto neutrální velkoploché dlaždice, které tvoří nenápadné pozadí k výraznému nábytku. U dlažby není radno zapomenout na míru kročejové hlučnosti (ve vyšších podlažích a zejména v panelácích) a zároveň s dlažbou pod ní položit vhodnou izolační vrstvu. Z hygienického hlediska dlažba představuje vynikající krytinu - pokládá se bez přítomnosti lepidel, a tedy odpadají problémy se škodlivinami a výpary, a také následně se velmi lehce udržuje. Typů dlaždic pokud jde o jejich vzhled, velikost a tvar je takřka nepřeberně. V kuchyni musí být dlažba samozřejmě nesmekavá – jinak mohou dlaždice být svým vzhledem blízké dlažbě koupelnové, nebo naopak hrubé, jakoby zašlé a patinované. Opravdoví fandové se často shánějí po staré originální dlažbě ze starých domů, a s trochou zručnosti často vznikne velmi originální kuchyně jako vystřižená ze staré usedlosti nebo zámku. Taková dlažba se výborně hodí k modernímu kuchyňskému nábytku v historizujícím slohu. Pokud jde o tvar, je dobré někdy porušit „čtvercový diktát“ dlaždic – vysoce zajímavé jsou v kuchyni obdélníkové dlaždice, vypadající třeba jako pálená cihla. Neobyčejně působit budou také dlaždice s výraznými kontrastními spárami – vhodné opět k rustikálnímu nábytku. -ag-