„Černé nádobí“, jak se někdy souhrnně říká kovovému nádobí, jsou veškeré nádoby, které potřebujeme k přípravě teplých pokrmů - k vaření, pečení, smažení a dušení. Podívejme se blíže, jak všechny ty hrnce a pekáče v dnešní kuchyni vlastně vypadají, z čeho jsou vyrobeny, jaké zacházení snášejí a jak se udržují, a nakonec také kam je co nejpraktičtěji v moderně řešených kuchyňských pracovištích ukládat. Staré otlučené nádobí plné tmavých skvrn nikdy nedělalo čest žádné hospodyni, a ani dnes tomu není jinak; navíc opadávající smalt je zdraví škodlivý. A potom také v supermoderní kuchyni, designérsky dotažené do všech detailů a vybavené elektronickými spotřebiči působí starý hrnec jako pěst na oko. Nádobí se obměňuje v kuchyni rozhodně častěji než třeba elektrospotřebiče, zároveň ale na jednotlivých kusech někdy hodně lpíme a často se nám nechce s nějakým takovým „zaběhnutým“ i když trochu začernalým hrncem, ve kterém se nám ale dobře vaří a na který jsme si zvykli, vůbec rozloučit. Hrnce, pánve i celé sady nádobí máme velmi často na očích v časopisech i v televizi, jsou to předměty neustále omílané, opakované a viděné…pořád jedním okem v reklamních blocích sledujeme kuchaře připravující lahůdky na nejbáječnějších pánvích a pekáčích. Možná nás právě tahle všudypřítomná reklama přivede na myšlenku udělat si důkladnou inventuru v kredenci a vyhodit všechny otlučené hrnce. A potom přikoupit něco málo nového nádobí. Ale to je právě to - co vlastně koupit, podle čeho se orientovat? Nerez nebo smalt nebo něco jiného – je vůbec nějaký evergreen, nějaký materiál, který se osvědčuje obecně a stále? Starý dobrý smalt je věčný Smaltované nádobí je v našich kuchyních už nadobro zabydlené. Sady jednobarevných nebo pestrobarevných hrnců (případně opatřené cibulákovým nebo květinovým vzorem) s ocelovou obroučkou a černými plastovými úchytkami pokliček, pánví a čajníků – to známe důvěrně z let minulých i z dnešních obchodů. Smaltové nádobí je cenově přístupné a vyrábí se v mnoha barvách a dekorech. Nebezpečí poškození Smalt vypadá bytelně a nezničitelně, ale je ve své podstatě dosti zranitelný – smaltovaná vrstva je vlastně sklo, kryjící vnitřní kovovou vrstvu hrnce. A jako sklo si také ponechává některé své typické vlastnosti, zejména křehkost. Příliš se to neví, ale rozpálené nádobí se nesmí například příliš prudce zchladit, smaltovaná vrchní vrstva by se poškodila – popraskala by a začala by se při dalším používání loupat. Ke smaltovanému nádobí se musíme chovat i v jiných ohledech ohleduplně – neotloukat ho, mechanicky nepoškodit. (Nadarmo nás babičky nenabádaly, když jsme nešetrně ukládali hrnce do kredence: „netluč s nádobím, otlučeš email!“). Nerez musíme vybrat kvalitní Nerezová ocel se stává stále oblíbenějším materiálem – a platí to u hrnců všech velikostí, pekáčů a zejména tlakových hrnců, které se bez kvalitní oceli neobejdou. Tlakový hrnec je už skoro nezbytný v každé domácnosti, přitom ve větší rodině je praktické mít takové papiňáky rovnou dva – menší a větší. Jak ale poznat kvalitní ocel od méně kvalitní, eventuálně od úplného „šuntu“? Dosti obtížně. Vždy se v tomto případě rozhodně vyplatí poohlédnout se po značkových výrobcích. Je dobré vyžádat si dokumentaci a všechno si v klidu přečíst. Druhým vodítkem bude cena – nebudeme váhat a projdeme více obchodů ( přitom se vyhýbat tržištím) a budeme porovnávat ceny několika výrobců. Brzy budeme mít přehled, kolik asi tak stojí dobré zboží a jaká cena je neseriózní, podezřele nízká. Tam bude pravděpodobně i velmi nízká kvalita: takové nádobí bude brzy plné skvrn, což může být jen jeden z problémů. Také například spoje úchytek (pokud úchytky nebudou nerezové, ale plastové) mohou být nekvalitně zpracovány. -ag-