Zásady stolování, zacházení s příborem, správné chování u stolu - to je něco, s čím se seznamujeme již v útlém věku a co nás provází denně celým životem. Tím, jak se průběžně při pobytech v cizích zemích seznamujeme s jiným životním stylem, kulturními odlišnostmi, seznamujeme se také a postupně vstřebáváme i gastronomická specifika a odlišnosti ve stolování jiným národů. Nejdříve bereme do ruky lžíci, potom každé dítě v našem kulturním prostředí čeká učení, jak zacházet s příborem. Ale to není ani v rámci naší západní kultury jednotné – u nás například máme hluboce zažité jíst příborem i jídla, pro něž není často vůbec důvod používat nůž (nic se nekrájí, jen je třeba napichovat malá sousta na vidličku). A přece se to tak dělá - jíme pouze vidličkou v ruce levé a nůž třímáme jen tak pro formu v absolutně nečinné pravé ruce. Kdybychom si vidličku přendali do pravé (hovoříme o pravácích) a nůž si odložili, bylo by to chápáno jako malý prohřešek – cítíme to totiž ještě stále jako způsob, jakým jedí malé děti. Třeba Američané to tak ale nevnímají – bez okolků si nůž odloží a jedí pohodlně pouze vidličkou. Potud krátká ukázka jedné z menších odlišností ve stolovacích zvyklostech. Podívejme se teď ale, co a jak vlastně prostíráme na náš stůl, na to, co pro každodenní chvat často ani nevnímáme. Jídelní soupravy a co k nim patří Stůl prostřený vkusně, s fantazií a citem vyvolává vždycky dobrou náladu a chuť k jídlu a příjemnému posezení. Kromě ubrusu, ubrousků, nápojového skla a příborů dominuje slavnostně prostřenému stolu porcelánová jídelní souprava. Základní jídelní souprava se skládá z následujících kusů: jsou to polévkový talíř, mělký jídelní talíř, menší a větší dezertní talířek, šálek na polévku, kávový šálek s podšálkem, čajový šálek s podšálkem, malý moka šálek s podšálkem a kompotová miska. Tyto kusy jsou v servisu po šesti, eventuálně dvanácti kusech, podle toho, pro kolik osob je servis určen. Dále následují jednotlivé kusy: kávová konvice, čajová konvice, konvička na moka, konvička na mléko, cukřenka, oválný a obdélníkový podnos, mísy na maso rozdílných velikostí, mísy na zeleninu, hlubší mísa na salát, omáčník, velký plochý dortový talíř a terina neboli polévková mísa. Dále následují doplňky k jídelní soupravě v souhlasném dekoru: talíř na sýry s vysokým držadlem, talíř na fondue, plochý talíř na pizzu, pánev na šneky, poschoďový talíř na drobné cukroví nebo ovoce, různé svícny a kahánky.Tyto doplňky se dají postupně dokupovat k základní výbavě. Pokud pořizujeme vzácnější soupravu, zjistěme si, zda a jakým způsobem se dají dokupovat kousky (většinou šálky a talířky), které se nám případně během let podaří rozbít. Některé soupravy se časem přestávají vyrábět a servis by ztratil na hodnotě. Chybějící kusy se dají objednat v obchodě přímo u výrobce nebo v jeho podnikové prodejně, případně si pořídíme rezervní kus přímo při koupi celé soupravy. Teď už zbývá jenom rozhodnout se pro správný design a barvu jídelního servisu. Většinou se v domácnostech vyskytují dvě až tři soupravy: obyčejná pro všední den a každodenní stolování a nákladnější souprava pro slavnostnější příležitosti. U té první je nejdůležitější vlastností praktičnost, snadná údržba a ne přílišná křehkost. Měla by se rozhodně dát umývat v myčce nádobí. Dražší, případně starobylé vzácné servisy většinou mají své stálé místo v příborníku a nevytahují se každý den. Ale o slavnostním stolování až příště. -ag-