Většina z nás už asi svou domácí kuchyni obohatila o nejeden pokrm pocházející z Apeninského poloostrova. Vždyť kdo by neznal špagety, rizoto a především pizzu, která kraluje rychlým občerstvením po celém světě. Jenže pravá italská kuchyně se nedá shrnout jen do tří, čtyř notoricky známých a oblíbených jídel. Patří ke kuchyni středomořské, vyznačující se lehkostí a nápaditostí ve výběru i přípravě. Málokdo však také ví, že italská kuchyně je vlastně učitelkou mnohem proslulejší kuchyně francouzské, protože pochází z gastronomie starověkého Říma, jež ovlivnila většinu evropských stravovacích zvyklostí. Stejně jako ostatní národní kuchyně má příprava jídel a nápojů v Itálii mnoho společného, ale také se zde projevují krajové odlišnosti. Takže jinak si můžeme pochutnat v Piemontu, jinak v Lombardii, v Trentinu, ve Venetu, ve Venezii, v Ligurii, v Římě, v Kampanii či na Sicílii. Společná charakteristika Klasické menu začíná předkrmem, který se často skládá z různých zeleninových salátů, vařené nebo zapékané zeleniny, osmažených plátků chlebíčkové veky obložených sýry, uzeninami a zeleninou, případně z paštiček, slaných dezertů a rolád se slanými náplněmi. Někdy je za předkrm považováno i ovoce. Specielně v oblasti Udine se podává vychlazený cukrový meloun s plátky uzené vepřové šunky. Italové mají rádi polévky, ale vedle klasických, se na italském stole objevují velmi často tzv. „suché polévky“. Jsou to těstoviny nebo rýže, popřípadě polenta (tuhá kukuřičná kaše, kterou lze krájet na kostky či plátky), někdy také noky. „Suché polévky“ se podávají buď s typickou rajskou omáčkou (někdy obohacenou masem) posypané strouhaným sýrem nebo v tzv. „bílé“ úpravě, to znamená pouze omaštěné syrovým máslem a posypané sýrem a petrželkou nebo pažitkou. Pak teprve přichází hlavní chod. Často je připravován jako minutka z čerstvých surovin. Z masa dominuje telecí, které se podává se zeleninovým salátem a s dušenou nebo zapékanou zeleninou. Italové stejně jako všichni obyvatelé Středozemního moře milují jeho dary a umějí je velmi chutně připravovat. V italských restauracích se nabízí „Frito misto di pesce“, což je výborná rybí směs připravená z několika druhů ryb. Vedle toho je oblíbená i „Frito misto di mare“, kde jsou vedle mořských ryb i další mořští živočichové – chobotnice, krabi, sépie atd. Italové také mnohdy upřednostňují bezmasá hlavní jídla, v kterých dominuje celá řada nejrůznějších druhů zeleniny. Typické je též používání sýrů ke zlepšení suchých i klasických polévek a omáček. Po celé Itálii se podává jako příkrm bílý chléb a výjimečně brambory, většinou smažené hranolky nebo lístky. Po každém jídle se konzumuje ve velkém množství čerstvé ovoce. K italské kuchyni patří i sladkosti. Mezi nejznámější sladké italské speciality patří hlavně zmrzlina. Pak jsou to proslulé cukrovinky z mandlí. O Vánocích vyrábějí Italové tradiční panettone z kynutého těsta s rozinkami a kandovaným ovocem, k Velikonocům zase v Itálii patří tradiční pečivo zvané holubice vyráběné většinou z kynutého těsta. Nápoje Králem prostřeného italského stolu je vždy víno. Bývá velmi kvalitní, sladší díky jižnímu slunci, než na jaké jsme zvyklí u nás. Vinná réva se pěstuje po celé Itálii a tak má každý kraj svá typická vína. Na severu v Piemontu nás překvapí především aperitivem Vermouth di Torino, který se vyrábí z bílého vína s přídavkem hroznů Moscato d´Asti, aromatických bylin, koření, hořké silice, alkoholu a cukru. Lombardská vína byla oblíbená již ve starověkém Římě. Dnes v tomto kraji najdeme i jedno z nejkvalitnějších italských vín Sassela – jasně červené víno, které zraje nejméně 3 roky a podává se k tmavým pečením a zvěřině. V Tosacaně se zrodilo známé Chianti. Nejoblíbenějších je jeho sedm základních druhů. Vedle Chianti zde najdeme i Vino Santo Toscano, které patří k pravým vinným skvostům. K plnému dozrání potřebuje tři až čtyři roky. Každá jeho sklenka je považována za vzácnou a vinaři toto víno nabízejí jen skutečně vzácným hostům. V Umbrii se zaměřují na mešní vína, kterým se daří především v okolí Orvieta. Stejně jako vína z Lombardie, tak i z Kampánie se podávala už ve starověku na císařském dvoře. Značky jako Capri, Falerno či Ischia jsou oblíbené v celé Evropě. Vynikající vína můžeme ochutnat také na Sardinii. Pizza Nejslavnější pokrm italské kuchyně si zaslouží samostatnou kapitolu. Tenká, voňavá pizza bohatě obložená nejrůznějšími lahůdkami, plná zeleniny, rajské omáčky a rozpečeného sýra, jak ji známe z nejrůznějších pizzerií, má svůj prapůvod v tzv. Neapolském koláči. Po staletí to byla v Itálii oblíbená tlustá placka velikosti dlaně, spoře potřená rajskou omáčkou – slavnou pizzaiolou. Koncem padesátých let dvacátého století začali Italové otevírat své typické restaurace po celé Evropě, tehdy začali také nabízet Neapolský koláč, ale nějak to stále nebylo ono, tato italská specialita se tedy začala přizpůsobovat mlsným jazýčkům Evropanů, až se dobrala té podoby, v jaké jí známe dnes. Těstoviny Bez nich si již dnes italskou kuchyni nedokážeme představit, přitom je přivezl do Evropy až benátský cestovatel Marco Polo z Asie ve 13.století. Prvními těstovinami, které Benátčané ochutnali, byli makaróny z rýžové mouky. V Itálii se začaly vyrábět z mouky pšeničné a postupem doby se rozšířily do nebývalé rozmanitosti, co se především tvarů týče. U nás jsme byli po léta zvyklí na více vaječné těstoviny, které byly sice pěkně žluťoučké, ale také nepříliš zdravé. Dnes se k nám dováží již celá řada pravých italských těstovin, které jsou vyráběny z kvalitní tvrdé pšenice a vody bez přidání vajec, díky tomu jde o velmi zdravou potravinu. Na našem trhu můžeme dnes najít těstoviny i z celozrnné mouky, z pšenice špaldy či dokonce barvené – červené bývají s rajským protlakem a zelené se špenátem. V italské kuchyni se těstovinám říká pasta a jsou jednou z jejich nejdůležitějších složek. Dělí se na plněné a neplněné. Podávají se jako příkrm k pro nás nepředstavitelným pokrmům, jako je například kuře po římsku s makaróny. Jediné, co Italové neznají jsou těstoviny v sladké úpravě. U nás jsme dlouho znali jenom fleky, kolínka, makaróny a především špagety, ke kterým se později připojily vřetena, mušličky, písmenka, hvězdičky a další drobné těstoviny. Dnes jsou již u nás oblíbené i lasagne, což jsou asi 2,5 cm široké a 8 cm dlouhé kousky nudlového těsta, které se prokládají různými náplněmi. Díky polotovarům dovezeným z Apeninského poloostrova se rozšířilo i povědomí o raviolách (malých plněných taštičkách) a tortellinách (plněných těstovinách ve tvaru malých prstýnků), ty se v Itálii vkládají i do polévky. -das-