Stejně jako jazyk této země, je nám i blízké její kulinářské umění. Slovenská kuchyně se v podstatě příliš neliší od tradiční české kuchyně, používá stejné koření i stejné základní suroviny. Přece jen však disponuje určitou zvláštností, která láká návštěvníky k ochutnání místních specialit. Podobu slovenské kuchyně ovlivnil hlavně letitý způsob života na slovenském venkově, kde se na většině území díky klimatickým a zeměpisným podmínkám silně rozvinulo pastevectví ovcí. Slovensko si je tedy již těžké představit bez národní restaurace – nazývané podle tradiční ovčí farmy slovenská koliba, a tam samozřejmě nesmí chybět takové speciality, jako je čerstvý či uzený ovčí sýr, bryndza – tedy ovčí tvaroh, žinčica – ovčí syrovátka, slanina, rožněné skopové a řada dalších pokrmů, které jsou spjaty s těmito základními surovinami. Ovšem Slovensko má i úrodné nížiny, ty však hraničí s Maďarskem a pokrmy v těchto oblastech podávané jsou již ovlivněné maďarskou národní kuchyní. Je to především kukuřice v různých tepelných úpravách, pak řada gulášů a paprikášů, tedy jídel ovlivněných existencí čerstvé či sušené papriky. Na Slovensku se také rodí řada vynikajících vín, především v oblasti Malých Karpat z okolí obcí Modrá a Pezinok. Ty mají v sobě více ohnivosti než vína česká a přitom si uchovávají i určitou zemitou příchuť. Z tvrdého alkoholu se na Slovensku stejně jako u nás na Valašsku daří především slivovici. Maso Na Slovensku je už po staletí oblíbené, především v letních měsících, hodování v přírodě. Připomíná to jak skromný oběd pastevců, tak nákladnější hostiny zbojníků. Pastevci si většinou na ohni opekli slaninu, případně uvařili v kotlíku guláš ze skopového masa, zbojníci dávali přednost opékání celých beranů, případně pečení různých druhů masa na otevřeném ohni. Tomuto způsobu úpravy masa se dodnes na Slovensku říká živánka neboli živánská pečeně, která se připravuje ze stejného množství vepřového a skopového masa nakrájeného na stejně velké plátky o síle jednoho centimetru, stejně velkých, ale tenkých plátků slaniny a koleček z velké cibule, případně i koleček syrových brambor. Naklepané maso se pak okoření osolí, vepřové se okoření paprikou, skopové česnekem a oba dva druhy masa se ještě opepří černým pepřem. (Živánská se rovněž může proložit plátky čerstvých lístků máty nebo šalvěje, čímž získá na rafinované chuti). Poté se nechává v kameninové uzavřené nádobě, na chladném místě odležet do druhého dne.Druhý den se maso napíchané střídavě na rožeň a opeče nad žhavými uhlíky. Božská bryndza Kdo ji jednou ochutnal a její poněkud ostrá chuť okouzlila jeho chuťové buňky, dá mi jistě za pravdu, že jde o královnu v sýrovotvarohové kuchyni. Na Slovensku se z ní připravují nejrůznější dobroty – bryndzové pirohy, špačci s bryndzou, liptovské taštičky a především bryndzové halušky. Halušky se na Slovensku připravují i z kynutého těsta, které se pak podávají sypané ořechy, mákem nebo tvarohem s cukrem a polité rozpuštěným máslem. Smažené krupicové halušky se vyrábějí tak, že se rozpustí v hrnci máslo, na něm se za stálého míchání osmahne krupice, zalije se vodou, osolí, dobře povaří a odstaví. Po vychladnutí se do tohoto polotovaru přidá cukr, vejce, žloutek a vše se dobře zamíchá. Halušky se sypou do rozpáleného tuku a smaží se dorůžova. Na talíři se sypou skořicovým cukrem a polévají džemem. Brambory jako základ těsta Stejně jako v české lidové kuchyni i v kulinářském umění Slovenska hrají velkou roli brambory. K oblíbeným pokrmům patří například bramborové šišky nebo liptovské droby připravované ze syrových oloupaných brambor umletých na masovém strojku nebo nastrouhaných, uvařeného a rovněž umletého plecka a bůčku, na slanině opražené cibulky, z krupice, soli, pepře, majoránky a nastrouhaného česneku. K Hodování podle slovenské chuti patří orosená sklenice vína a pyramida postavené z hranolků uzeného oštiepku sypaného lehce pálivou či sladkou paprikou. -das-