Ocet je samozřejmou součástí skoro každé salátové zálivky. Salát získává chuťovou nuanci podle toho, jaký typ octa použijeme. Platí to hlavně u salátu hlávkového, který má sám o sobě chuť nevýraznou a přejímá ji hlavně od zálivky. Ocet je také jednou z nejdůležitějších součástí všemožných marinád, protože způsobuje náležité a požadované zkřehnutí masa před další úpravou, zejména grilováním. Jako nápoj se v poslední době začíná prosazovat jablečný ocet. Ranní drink na lačný žaludek si vyrobíme smícháním dvou lžic jablečného octa, 250 ml minerálky nebo vody a dvou lžiček medu. Tento nápoj je velmi chutný a poslouží nám lépe než sladké limonády – měl by čistit organismus, rozpouštět tuk v buňkách, být prevencí proti celulitidě a odstraňovat ze zažívacího traktu nežádoucí bakterie. Hlavní roli, i když se to nezdá, hraje ocet také při výrobě bramborového salátu a jiných majonézových salátů a také různých rosolů, tlačenek a aspiků. Ocet přiléváme do hotového salátu velmi opatrně - na jeho množství a poměru k soli a cukru totiž záleží, jestli vyrobíme salát skvělý. Pokud se s octem netrefíme, vychýlí se nám jeho chuť do kysela, což už se těžko napravuje; když bude octa málo, salát zůstane naopak chuťově fádní. Ocet není jenom jeden Pro naše zažívání jsou lepší než ocet lihový různé octy ovocné – nejčastěji používáme v kuchyni ocet z červených nebo bílých vinných hroznů a ocet jablečný. Lahůdkou je ocet modenský, vyráběný v Modeně a zrající tam ve zvláštních sudech. Nejrůznější ochucené octy si doma připravíme velmi jednoduše. Navíc jsou velmi dekorativní, protože u nich je na co se dívat – uvnitř lahve plavou nejrůznější byliny nebo zelenina. Důležitý je také výběr lahvičky – zajímavý tvar bude působit v kuchyni krásně a navíc takový ocet, uzavřený korkem a ozdobným voskem s pečetí můžeme použít jako originální malý dárek. Nejvhodnější jsou hranaté nebo oblé vysoké láhve s obsahem kolem 0,5 litru. Jak na to? Dobrý bílý vinný ocet nalijeme do lahvičky a přidáváme k němu ingredience: česnek, estragon, podle toho, jaký ocet chceme vyrobit. Dolijeme po hrdlo a dobře uzavřeme. Necháme ustát při pokojové teplotě pár týdnů, na místě bez přímého slunečního svitu - třeba na polici v rohu kuchyně. Zajímavý je ocet zeleninový, který hraje všemi barvami podle toho, co do něj přidáme – jeho součástí jsou úzké a co nejdelší plátky zeleniny postavené ve vysoké lahvi kolmo ode dna k hrdlu. Dáváme po jednom či dvou plátcích červené a zelené papriky, mrkve, celeru, bílé ředkve, oloupaný stroužek česneku, dvě tři maličké cibulky, snítku kadeřavé petržele, která louhováním vybledne jen trochu a zůstává zelená, přidat můžeme červenou ředkvičku nebo snítku celerové natě. Obdobně si připravíme různé octy jednodruhové – česnekový (láhev naplníme oloupanými stroužky česneku), estragonový, celerový nebo třeba feferonkový. Dobrý a hezký na pohled je také ocet bylinkový – do láhve vkládáme svazeček bylinek – majoránku, estragon, rozmarýn, dobromysl. -ag-