„Elektrická kuchyně je výhodná, panuje tam čisto, teplo, žádné saze, nádoby se zespod nepálí, taková kuchyně je jako malá laboratoř“. Tak praví „Rádce hospodyně“ z třicátých let 20. století. Pro hospodyně bylo neuvěřitelným ulehčením zavedení elektřiny a s ní spojený přechod od plotny, kde se topilo uhlím a dřívím k modernímu elektrickému nebo plynovému sporáku. O tom, že stále nešlo o úplně samozřejmou věc, svědčí následující řádky z „Rádce hospodyně“: „V mnoha větších městech republiky jsou zřízeny plynárny nebo elektrárny, takže se hospodyně může dle libosti rozhodnouti buď pro vaření plynem nebo elektřinou.V posledním desetiletí rozšířilo se nesmírně používání elektřiny v kuchyni následkem dalekosáhlých technických zdokonalení elektrických sporáků. Nebezpečí ohně, výbuchu, otravy jest při elektrickém sporáku vyloučeno. Elektrické topení nevyvinuje při spalování žádných škodlivých plynů, ani kouře a netvoří sazí. Nádoby, v nichž vaříme, se nezačerní. Následkem toho vládne v elektrické kuchyni ideální čistota. Stejnoměrný vliv tepla, nejpohodlnější regulování teploty, trvalá provozní pohotovost, nejvyšší využitkování teploty, žádný zápach, nikde přetopená místnost - jsou další výhody, které může potvrditi každá ze šťastných hospodyněk, pomocí elektřiny vařících.“ Kuchařky byly náhle s prací daleko dříve hotovy: “Na jedné desce elektrického sporáku můžeme dnes uvařiti celý oběd, ale ne chod po chodu, nýbrž vše současně. Všechny hrnky jsou přiklopeny a tak automaticky se snižuje účet za spotřebu elektrického proudu“. Další možnosti pečení Dále hovoří „Rádce“ trochu záhadně – čteme o tom, co i dnes známe, ale tehdy to nemělo dnešní název:“ Nepotřebujeme již trouby na pečení koláče, protože máme různé přístroje na pečení, které můžeme postaviti na plamen nebo zahřívati elektrickým proudem přímo“. Snad se jedná o předchůdce dnešních remosek nebo jejich první typy, čemuž by napovídaly i další řádky: „V těchto aparátech však můžeme dělat i topinky, péci maso, ba i zeleninu dusiti“. Kromě toho existují i zvlášť konstruované hrnky, v nichž pokrmy se upravují pod vysokým tlakem, takže jsou dříve hotovy“… Ale ani slovo o názvu Papinův hrnec neboli dnešní papiňák. Dále čteme něco, co bychom snad ani dnes nedoporučovali, ale snad je to předchůdce fritézy: „Máme i pekáče, kde omastek se mocně rozpálí, póry masa uzavrou, omastek nepřijme tak žádné chuti a pak na něm můžeme po masu dělat rybu a ihned moučník, bez obav, že jedno natáhne vůni druhého“…. -ag-