S přední pražskou cukrářkou Silvií Sulanskou jsme se již setkali. Povídali jsme si s ní o její zajímavé profesi i řadě náhod, které ji přivedly až do mezinárodního týmu Asociace kuchařů a cukrářů ČR, který sklidil na světových soutěžích již řadu ocenění. Dnes nám bude vyprávět o prestižním kuchařském klání, které se uskutečnilo v dubnu tohoto roku v Singapuru. Letošní soutěž se konala u příležitosti veletrhu nazvaného Stravování a hotely Asie 2002. Byla ovlivněna asijskými zvyklostmi? Nevím jestli asijskými, ale na rozdíl od jiných světových soutěží byla pojata rozhodně jinak. Když jsem se dozvěděla podmínky soutěže, cítila jsem se velice překvapena a měla jsem i trochu strach. Zatím na všech podobných světových akcích soutěžil celý tým dohromady. Při přípravě teplé kuchyně vždycky vařili tři kuchaři a jeden cukrář s tím, že jeden vaří teplý předkrm, druhý teplé jídlo a třetí jim pomáhá. Současně však pomáhá i cukráři, takže člověk na to není nikdy sám. Tady platila zcela jiná pravidla. Kuchaři museli vařit odděleně a cukrář také. Já, která jsem až doposud byla zvyklá, že mi kluci vždycky s něčím pomohli, jsem se ocitla takříkajíc hozena do vody a „teď plav, jak dovedeš“. Myslela jsem, že to nezvládnu, ale nakonec jsem měla nejlepší dezert dne. Současně byl vyhlášen i nejlepším receptem, takže jsem byla sama na sebe hrdá. Můžete nás s ním seznámit? Je to smetanový dortík v čokoládové krustě na višňovém kuli se sorbetem z červené grenadiny a s karamelovou ozdobou. A jak jste ho připravovala? Sorbet z červené grenadiny děláte tak, že necháte zmrazit višně, červenou grenadinu, cukr a vodu, a pak to rozmixujete. Tím vznikne ledová tříšť, což je vlastně sorbet. Na smetanový dortík v čokoládovém plášti je velice jednoduchá receptura. Vezmete 100 g tvarohu, 200 g zakysané smetany, 1 vanilkový cukr a 200 g napevno ušlehané šlehačky, promícháte je, přidáte minimum želatiny, aby to moc neztuhlo a naplníte tím formy, které máte vyloženy piškotovým plátem. Jakmile vám všechno ztuhne, tak to obalíte v čokoládě. Rovněž višňové kuli se připravuje jednoduše. Vypeckované višně svaříte s vodou, griotkou, cukrem a se skořicí a všechno zahustíte trochou solamylu. Chuť samozřejmě umocňuje i estetická úprava. Já jsem to dekorovala na malované talíře, kde jsem měla z čokolády nakreslený višňový lístek, který jsem vyplňovala višňovým kuli. Inspirovala jste se něčím z místní kuchyně? Rozhodně jsem se inspirovala, protože Singapur se vyznačuje tím, že zde nepracují pouze Singapurci, ale lidé z celého světa. Já jsem pracovala v cukrárně, kde byl německý cukrář a šéfkuchař a jinak tam bylo plno cukrářů ze Švýcarska. Když jsem připravovala menu národů, tak jsem vařila společně se Švýcarem a Norem, od nichž jsem se snažila ledacos okouknout. Oni například znají všelijaké fígly, jak se dělají různé ozdoby, které u nás doposud nikdo neumí. Jaký mají Singapurci vztah ke sladkostem? Podle mne stoprocentně kladný. Když jsme pracovali v místním hotelu, tak se tam cukráři během 24 hodin nezastavili. Mají tam třísměnný provoz a tak pořád dělají, dělají a dělají. Musím říct, že jejich sladkosti jsou velice dobré. Zaujalo Vás něco typického? Nemohu říci, že jsem tam viděla něco typicky singapurského, protože tamní kuchyně je velice mezinárodní. Belgičané tam vyrábějí všechno z čokolády a mají velice dobré pralinky, cukráři z Vídně jsou zase proslaveni svými sachry. Zkrátka do Singapuru přicházejí cukráři a kuchaři z celého světa a každý tam přinese něco typického ze své země. Pokud je pro singapurskou kuchyni něco specifického, tak je to mimořádná obliba zeleninové stravy. Singapur je Mekkou vyřezávané zeleniny. Zanechme nyní Singapur Singapurem a vraťme se na chvíli k Vám. Máte sama ráda sladkosti? Zcela určitě. Práce v mezinárodní restauraci je velice vyčerpávající a nervové vypětí se musí něčím dohnat. Tělo si žádá sladkosti a vy byste mu je neměli odpírat. Říká se, že se sladký jídelníček projeví na váze. U Vás je tomu přesně naopak. Jak to děláte? Já si myslím, že to právě všechno dělá ta pracovní zátěž. Tělo v takovém případě spotřebovává cukr ani neví jak. A my se jak v soutěžích, tak i v naší restauraci skutečně nezastavíme. Je zde opravdu hodně práce a hlavně jste pořád v pohybu. Chodí k vám mlsat i známé celebrity? Naším častým hostem je například zpěvák Michal David, jehož oblíbenou pochoutkou jsou čokoládové dorty. Čím víc čokolády, tím lepší. Taky nás navštěvuje Zlata Adamovská s Radkem Johnem, kteří zase mají rádi naše minidezerty. To jsou vlastně ovocné košíčky, alaska a čokoládové bonbony. Těch známých osobností už tady byla celá řada a musím říci, že mají skutečně mlsné jazýčky. Co mají rádi zahraniční hosté? Vzpomínám si, že jsme tady měli americké filmaře a herce, kteří požadovali vyloženě naše národní jídla, jako jsou koláče, buchtičky, záviny a také dorty. Zvláště po těch koláčích a závinech se jen zaprášilo. Myslím, že česká kuchyně má ve světě stále dobré jméno. -šum-