S končícím rokem je odedávna spojeno mnoho zvyklostí a obyčejů - zčásti ještě pohanských a mnoho novějších křesťanských. Zítřejším dnem – Štědrým dnem, který připadá na pevné datum 24. prosince, podle křesťanských zvyklostí končí období adventu. Advent končí přesně tehdy, jakmile vychází na štědrovečerním nebi první hvězda. S touto hvězdou je doposud také v našich rodinách zvykem zasedat ke štědrovečernímu stolu. Touto slavnostní večeří také končí celodenní štědrodenní půst. Dětem se vždycky říkávalo, že když po celý Štědrý den vydrží nemlsat, uvidí večer za odměnu zlaté prasátko; to se nakonec týkalo i dospělých. Z půstu byla vyjmuta a povolena jen a pouze štědrovečerní vánočka zapíjená čajem. Pokud jde o štědrovečerní menu, v minulých stoletích bylo obecně ceněnou pochoutkou maso na různý způsob, ale podle rozličných krajových zvyklostí se připravovaly kaše, jídla z krup, hrachu, čočky a podobně. Na Vánoce nesměly chybět různé druhy sušeného ovoce - křížaly, oříšky, ořechy. Dodnes je oblíbeným evergreenem houbový kuba na různý způsob podle regionálních odlišností. Teprve poměrně nedávno - v devatenáctém století - se v našich zemích stalo zvykem pojídat štědrovečerního kapra, případně další ryby. Ze stejné doby pochází také tradice vánočního nastrojeného stromečku, která se k nám rozšířila z německých zemí. V Německu se smrčky, jedličky a borovičky zdobily už začátkem 17. nebo i koncem 16. století. Tento zvyk zůstal, ale poměrně izolován a omezen dlouho jenom na německé země. Do Čech stejně jako do ostatní střední Evropy se vánoční stromek dostal až o dvě století později! Děti dostávaly maximálně jednoduché, ve velké míře doma vyráběné dárky. Hračky se vyřezávaly ze dřeva či překližky, která se malovala nebo se polepovala kolorovaným papírem. Jako dárky opět sloužilo i sušené ovoce, časem doplněné vzácnými jižními plody. -ag-