S dětmi u stolu většinou potřebujeme velkou dávku klidu, velkorysosti a trpělivosti. Zejména zcela malé děti u stolu – to znamená pro rodinu zcela specifické stolování. Každodenní cíl je zdánlivě jednoduchý: děti svižně nakrmit, příliš přitom neušpinit stůl a podlahu pod ním a jaksi mimochodem děti i učit stolovat. Nejde ale zdaleka jen o to děti nakrmit, důležité je nechat je sledovat průběh stolování, aby se mohly učit nápodobou. Děti by měly vidět jak se jí, čím se jí a jak se u toho chováme. Vzhledem k svému věku by pak měly všechno postupně zvládat. Úplně ideálním řešením není omotat dítě do bryndáku, stůl obalit igelitovým ubrusem a všechno jen trochu rozbitné odstranit. Dítě je tak příliš pasivní, vlastně jen otevírá pusu. Nic se ale nenaučí, nerozvine svou šikovnost a paradoxně o to déle s ním budeme mít práci. Musíme se smířit s tím, že nějaké té škodě se zkrátka neubráníme a hlavně: dětskému stolování musíme přizpůsobit stůl a okolí už dříve, než s ním zasedneme poprvé k večeři. Dítě pohodlně usadíme Důležitým začátkem je pohodlné sezení. A pohodlně dítě posadit ke stolu – to znamená především dostatečně vysoko, aby lokty dosáhly na stůl (zkuste si někdy sednout tak, aby vám byla stolní deska ke krku a s rukama nad hlavou se najíst a pochutnat si…) Když batole bezpečně zvládá sezení, nejprve mu přisuneme k rodinnému stolu vysokou židličku. Vedle klasické dřevěné dnes můžeme koupit i ergonomicky dobře řešené plastové sedáky na vysokých kovových nohách. Když dítě z této první židličky vyroste, další židlí, která se vyplatí, je „rostoucí“ židle z dřevěného masivu. Prodává se k rovněž výškově přizpůsobitelnému pracovnímu dětskému stolu, ale využije ji i ke společnému stolování. Jednoduchým snižováním sedáku židle reaguje na růst dítěte, které tak stále sedí ve vhodné výšce. A s tímto vybavením už v podstatě vystačíme. Jakmile dosáhne výšky kolem 140 cm, je pro něj pohodlné najíst se na běžné židli. -ag-