Elektrické odšťavovače zeleniny a ovoce mají všechny zhruba podobný vzhled. Okrouhlý tvar z pevného, většinou bílého plastu, skrývá uprostřed sekci na drcení. Do ní ovoce přitlačujeme dlouhým pěchovačem. Po jedné straně k odšťavovači přiléhá nádoba (džbánek nebo miska) na odpadní drť, na straně druhé teče hotový džus do druhé nádoby. Obsah nádoby na džus můžeme zvolit od 400 ml do 600 ml, nádoba na odhazování zbylé tresti mívá obsah 1,5 až 2 litry. Zpracováváme jen ty druhy ovoce či zeleniny, které jsou uvedeny v příručce zakoupeného odšťavovače. Většinou je vyloučena příliš měkká zelenina nebo banány – skoro se vším ostatním si dnešní odšťavovače poradí. Veškeré suroviny musí být čerstvé, nepovadlé, a dobře vychlazené. I když zpracujeme méně pěkné jablko, musí být ale bezvadné - vyloučeny jsou stopy plísně i hniloby. Někdy to ještě i přes veškerou osvětu právě tam, kde to není „vidět“ - u moštů, džemů, štrůdlů - láká šetřit a odstraňovat špatné části ovoce či zeleniny. Takže: nikdy nevykrajujeme, ale rovnou vyhazujeme! Mrkev oškrábeme nebo oloupeme a nakrájíme na dvou až třícentimetrové kousky. Stejné je to u okurek a rajčat. Paprikám pečlivě odstraníme jadérka. Jablka a hrušky oloupeme, rozkrájíme na čtvrtky či osminky podle velikosti, odstraníme tvrdé části. Do odšťavovače nepatří pecky, semínka, jadérka, stopky, pevné a silné slupky, dáme pozor i na uvízlé zrnko písku. Optimální velikost kousků si vyzkoušíme při prvním použití nového odšťavovače – u výkonnějších typů nemusíme krájet příliš nadrobno. Odšťavovač vyrábí džus s hustou pěnou. Pokud máme dražší odšťavovač, vnitřní sítko nám pěnu od šťávy rovnou odděluje. To je výhodné, protože například z mrkvovo-jablečné šťávy vznikne pěna s trochu nevábnou hnědou barvou, kterou – když ji nechceme pít - musíme složitě lovit lžičkou. -ag-