S novým rokem je tu i věčná otázka: jak vyzrát na nechutná nabytá kila? Jakmile jsme spořádali novoroční lahůdky, vrháme se jako každoročně na dietu. Ledničku zaplníme bílým jogurtem, hromadou zeleniny a málo vydatnými druhy ovoce. K tomu trochu černého chleba ... a naše tělo se nestačí divit té kruté změně, když ještě před pár dny mu bylo v oblasti gastronomie povolováno absolutně všechno a kdykoliv. Všude kolem opět slyšíme a čteme ty známé fráze a pokyny, které známe nazpaměť, i když nám ještě ani kilo tuku z postavy nesundaly. Zejména je to obligátní "dáme přednost" (zelenině, salátům, celozrnnému pečivu, případně bílému masu) a "omezíme" (tuky, cukry, bílé pečivo). Do šatů se nevejdeme, takže nám nezbývá než s novým rokem opět začít dávat přednost a omezovat se v určitých jídlech. Ale jak tohle pravidlo vlastně vypadá v praxi, v úplně normální běžný den, dejme tomu pracovní? Jak jsme na tom s tím věčným dáváním přednosti jedněm jídlům a omezováním druhých? Není to pro nás nadlidský úkol? Odpovědí nakonec může být i to, že kdyby nadlidský nebyl, každý by držel dietu jen jednou za život - tedy kdyby se držel pokynů a všechno vydržel. Ale ten, kdo začíná znovu a znovu, taky logicky čte pořád znovu totéž: dejte přednost a omezte... Jsou to známé, těžce splnitelné rady. Existují ale i malé fígle - třeba některý z nich pomůže. Jestli i ony budou těžce splnitelné, ale opět bohužel záleží jen na nás... Malý večerní hlad Zrevidujeme příkaz "při dietě nesmíme mít hlad" (jinak hrozí, že se nacpeme a všechno si zkazíme). Tedy - hlad přes den ne, ale večer ano. Ne ukrutný, ale jemný, příjemný a motivující. Takový malý hlad nás musí potěšit, ne přinutit vymést chladničku. Říká nám, že ráno budeme štíhlejší, ujišťuje nás, že všechno jde správně. (Nakonec těžko nemít ve 22 hodiny trochu hlad, když jsme jedli podle pokynů naposledy v 17 hodin). Přitom nás posiluje vědomí, že nejštíhlejší, nejkrásnější, ale i nejstarší lidé světa většinou nevečeří. Zamknuté zásoby To, co bychom měli konzumovat, musíme mít maximálně po ruce a na očích. To, čemu bychom se měli vyhnout, má být co nejméně dosažitelné. Talíř salámu nebo mísa oříšků nebudou vystaveny na stole, ale zastrčeny ve spíži, nebo ještě lépe zůstanou v obchodě. Lenost nám totiž málokdy dovolí vyrazit do obchodu pro kýženou lahůdku. H2O stále po ruce Rozhodně platí, že hlad je převlečená žízeň. Pijeme více než normálně, ne nárazově, ale rovnoměrně během celého dne. Nejlepší je čistá voda, na bubliny zapomeneme. Skoncujeme s jednotvárností Těžké, ale efektivní je postupně a trvale změnit jídelníček. V obchodě se musíme přinutit koupit něco jiného, odlišného než obvykle. Když sklouzneme do jednotvárnosti, šidíme tělo o spoustu důležitých látek. Během jednoho měsíce bychom měli zařadit do jídelníčku 70 různých potravin včetně koření. Papír a tužku na očích Na stole, na pracovní desce nebo chladničce, ale hlavně stále na očích (t.j. i v práci na stole!) máme papír a tužku, nejlépe však tlustý fix. Jednoduše píšeme pod sebe to, co sníme a večer to podtrhneme a sečteme. Nebudeme počítat jen kalorie, ale také (viz předchozí odstavec) posuzovat rozmanitost či jednotvárnost stravy. -ag-