Dáme-li si kávu, víme, že pijeme kávu. Dáme-li si slazenou kávu, víme, že pijeme kávu s cukrem; případně si přidáme mléko. V okamžiku, kdy nám ovšem zachutná pravé capuccino a chceme si ho často a hlavně bez práce připravovat doma, vybavíme se velkým pytlíkem či pikslou instantního capuccina s různými příchutěmi – velmi oblíbeného a v malých i velkých obchodech všudypřítomného. V rychle připraveném nápoji se ovšem náhle káva octne v menšině – není to už rozhodně pouhá káva s mlékem a cukrem – je to průmyslově připravený výtvor, ve kterém pijeme také úplně jiné věci - vedle cukru je někdy dodáváno i umělé sladidlo, a pak následují příchuti, barvy, zvýrazňovače chuti. Podobné to je, když místo domácích buchet koupíme hotové. Do kynutého koláče nebo domácího chleba dáváme jen poctivé kvasnice a jakékoliv chemii se vyhneme. Do bábovky domácí přidáme kromě základních ingrediencí jen kypřicí prášek. Ne tak, pokud pravý český domácí koláč, buchty, bábovky či chléb koupíme hotové: máme tu navíc opět spoustu aditiv. Všechno, co je rychle připravitelné, instantní nebo v různých předpřipravených práškových směsích, musí více vyhovovat našim chuťovým buňkám a více se jim podbízet, než totožné jídlo udělané doma z jednotlivých základních surovin. Také kvůli dennímu spěchu samozřejmě rádi sáhneme po něčem, co lze rychle připravit a stejně rychle sníst či vypít. Ale to je právě to – mělo by to být občas, nebo alespoň tak nějak půl napůl. Lidé, kteří se skoro výhradně živí průmyslově připravenou stravou, neustále svůj organismus zatěžují něčím navíc, po troškách, ale kontinuálně a každodenně. Jsou to barviva, konzervanty, příchuti, emulgátory, zesilovače chuti, látky protihrudkující i protispékavé… A navíc – zejména u české kuchyně platí, že příprava domácí stravy trvá déle, což zase nahrává různým instantním jídlům. Za zamyšlení stojí, že naučit se trochu vařit po čínsku, řecku, italsku, což je většinou rychlejší, může naopak v domácnostech vést k částečnému odklonu od průmyslově připravené stravy. -ag-