I když u nás stále ještě příliš často nevidíme na vývěsních cedulích nápis s označením „bar“ (to slovo samotné na vývěsním štítu u nás vůbec není běžné, jako ve Středozemí nebo třeba Karibiku), přece jen vedle starších výrazů jako denní bar nebo mléčný bar přibývají výrazy nové - v poslední době, s postupujícím kulturním propojováním, rozvojem cestování a stoupajícím počtem cizinců u nás. Takže už i na našich nejrušnějších ulicích se při troše dobré vůle můžeme cítit jako bychom překročili několikery hranice, nejlépe směrem na jihozápad či západ, kde se náhle ocitáme mezi samými café bary a aperitiv bary. Jsou hojně využívány a navštěvovány od nejčasnějšího rána po celý den. Není to nic, kam bychom vešli večer nebo v noci, dávno po práci, je to denní běžná relaxace. Místo pro pravidelný, obvyklý a rituální začátek dne, kdy v café baru posnídáme ve stoje espreso se sladkým loupákem, prolétneme čerstvé noviny a jdeme zase dál. Jindy zase místo k poklidnému vychutnání koktajlu či cappuccina, a stejně poklidnému lelkování. I u nás tedy přibývají café bary i aperitiv bary, přičemž café barů je více. V aperitiv baru nám vedle kávy a dalších nápojů také namíchají osvěžující koktajly vhodné pro kteroukoliv denní dobu, i koktajl vhodný jako aperitiv. Oběd nám tam ale nedají. V tomto ohledu nás mohou napoprvé zmást cizinci – jsou tu totiž jakési „kulturní odlišnosti v oblasti aperitivu“. Pro nás stále znamená aperitiv především nápoj zásadně vypitý před jídlem, na povzbuzení chuti, ale třeba pro Italy nebo Francouze to není vůbec tak přísně chápáno. Proto návrh znějící jako „pojďme si vypít aperitiv!“ neznamená, že vás zvou zrovna na oběd, ale že se stavíte v baru na skleničku. Je to právě jenom a pouze synonymum toho našeho známého a obvyklého: „pojďme na dvě deci“, (nebo „půjdeme na pivo“, „dáme si jedno?“), když nečekaně potkáme známého na ulici. -ag-