Nejprozaičtější z obyčejných kuchyňských pomůcek. Potřebujeme něco procedit - na jedné straně získat pevnou surovinu, na straně druhé mít vodu. Nestojí to zdánlivě za řeč, tak co zajímavého se o cedníku dá říct? Asi jen to, že nikdy nemůžeme najít právě ten, který zrovna hledáme, nebo že máme paměť jako cedník. Když se ale porozhlédneme po kuchyni, seznáme, že přece jen není cedník jako cedník a podivíme se, na kolik „kategorií“ můžeme cedníky a cedníčky rozdělit: Nejprve na dva základní typy – první mají jedno dlouhé držátko a háček nebo úchytku na zachycení na protilehlé straně, druhé mají úchytky dvě, což je stabilnější. Další dělení je podle materiálu. Klasické cedníky jsou kovové Ty nejstarší byly hliníkové, prohýbané a zohýbané stálým používáním a každým pádem na podlahu, pak přišly cedníky ocelové, a nakonec nerezové, za které se už nemusíme stydět a ukládat je hluboko do šuplíku, protože už patří k ozdobám každé kuchyně. Kovové cedníky speciální jsou ploché nebo mírně vypouklé a mají velké otvory. Takový je cedník na halušky, podobné používáme na noky, kapání a různé knedlíčky, které se protlačují do vařící se polévky. Plastové cedníky jako všechny výrobky z plastu prošly krátkým, ale revolučním vývojem, kdy na počátku byly tepelně nestabilní, deformující se výrobky - a na konci jsou termoplasty s vynikajícími vlastnostmi. Malé cedníčky mají plastovou síťku na kulatém rámu a velké cedníky mají otvory přímo v tvrzeném materiálu. Jeden cedník se vymyká svým materiálem; není kovový ani plastový. Je to proplétaný hluboký bambusový cedníček na čaj. Čaj si z něj uchová vůni i chuť. Cedníky závěsné - „cedí“ se z nich směrem ven. Klasickým zástupcem je závěsné kovové vajíčko na řetízku. Nerez, kdysi dávno i hliníkové. V půli se rozšroubuje, nasype se do něj čaj, vajíčko se zavěsí do šálku a přilije se voda. Po použití se hned musí čaj vysypat a vajíčko vypláchnout, jinak uvnitř v horku a teplu vzniknou plísně, které si vylouhujeme do další várky čaje. S kovem si však čaj rozumí méně než s bambusem… Velkoobjemové cedníky samy stojí, je to v podstatě děravá mísa na miniaturních nožkách. Vyznačují se často nestejnou velikostí otvorů, kdy na dně jsou drobné dírky a na stěnách delší úzké štěrbiny. Jsou nerezové nebo plastové a podle velikosti otvorů se dají použít na čočku, fazole či na rýži. Drahé, luxusní cedníky na těstoviny z vysoce kvalitní nerez oceli a dokonalým designem jsou součástí image naší kuchyně. Cedníky hluboké jsou různě velké a velmi praktické. Kopírují tvar hrnku skoro až k jeho dnu, zavěšeny jsou přes jeho okraj dvěma háčky. Používají se například k louhování bylinkových čajů. Mechanické cedníky – to je třeba nádoba na odstředění salátu, založená na principu cedníku plus odstředivky. Salát dáme do nádoby, jejíž dno a stěny jsou v podstatě cedníkem, točíme kličkou – načež se voda odstřeďuje cedníkem ven. -ag-