Linoleum se dnes prodává pod různými obchodními názvy, jeden z nich je například marmoleum. Základem této podlahoviny je směs přírodních materiálů – mramorové moučky, mletého korku a různých pojiv. Životnost linolea je extrémně dlouhá, pevnost velká, stálobarevnost zaručená. Neprošlape se, je měkké a teplé – takže se do kuchyně hodí perfektně. Linoleum se také poslední dobou opět začíná v kuchyních pro všechny tyto své přednosti ve větší míře využívat. A musíme říci, že v zahraničí více než u nás, kde jsme stále v zajetí módy plovoucích podlah a navíc doposud často přežívá představa, že do kuchyně patří dlažba. Linoleum ale kuchyni barevně dotáhne jako málokterý jiný materiál: pastelové linoleum můžeme skládat do velkých čtverců nebo širokých pruhů, temnější matné linoleum najde uplatnění jako krásný kontrast ke kovové nebo bílé lakové kuchyňské lince. Linoleum nacházíme v nabídce mnoha sytých i jemných pastelových barev. Není barveno jen povrchově, ale pigmenty zasahují do celé jeho hloubky (3-5 milimetrů), takže barvy ani po letech nemizí a nemění se. Spoje jednotlivých kusů jsou nenápadné, protože v nabídce výrobců je nepřeberně barev spojovacích bužírek, ladících s barvami linolea. Vnímání barev linolea se velmi mění s odstupem, se vzdáleností, ze které je pozorujeme, a také s velikostí plochy. Nevybíráme je proto zbrkle a v časové tísni. Pro dokonalou představu potřebujeme vidět linoleum na podlaze a pokud možno ve velké ploše. Než zajdeme do podlahového centra, dobře se nějaký čas díváme na podlahy všude, kam přijdeme – linoleum totiž nachází využití pro své vynikající vlastnosti v mnoha veřejných prostorách. Knihovny, kavárny, obchodní domy a různé další instituce – tam všude velmi kreativně pracují odborníci na interiér s různými barvami a typy linolea. Když nás nějaký tón linolea zaujme, vydáme se na něj podívat do obchodu. A budeme překvapeni, že zblízka - ve vzorníčku - bude vypadat úplně jinak. Také proto by bylo chybou vybírat jen podle vzorníku na pultě, kde se díváme na kousky linolea pár centimetrů veliké. Tak například zblízka se nám líbí přímé barvy – oranžová, žlutá nebo modrozelená bez strakatých žilek či plošek. Strukturovaná linolea ve stejných barvách zavrhneme jako příliš „strakatá“. Když se však podíváme trochu z odstupu, veškerá strakatost mizí a není vůbec patrná; linoleum vypadá jednobarevně, jednolitě, přičemž ale barva není „tvrdá“. -ag-