V dnešních kuchyních je někdy na první pohled vidět, kdo vsadil na kompletní projekt architekta až do posledního detailu. A kdo si naopak moderní kuchyni koupil výhradně podle svého gusta, a pak se ji teprve s odstupem času snažil dotvořit sám, vnést do ní něco osobitého. Někdo se třeba úplně obešel bez rady odborníků, koupil si supermoderní kuchyňskou linku, pak se na celou místnost podíval - a něco tu scházelo. Kuchyně byla trochu chladná, trochu moc profesionální, příliš nezabydlená, nebo jak tento stav nazvat. Někdo v této chvíli propadne zmatku a rychle pověsí na zeď něco „domáckého“. Pokud je to ale třeba vyřezávaná polička nebo ošatka, výsledek může být samozřejmě velmi sporný. To pravé však, jak jsme minule konstatovali, může být citlivá kombinace s nábytkem ze třicátých let 20. století. Spojení zdánlivě nesourodého nábytku nahrává dnešní přísná, až minimalistická móda strohých linií v celkovém vzhledu kuchyně, absence úchytek a všech zbytečností v detailech. Tedy čisté linie třeba sedacího nábytku a jídelních koutů 30. let sem někdy výborně zapadnou. Když se po takovém starém nábytku půjdeme poohlédnout po starožitnostech a bazarech, zjistíme, že se nachází ve velmi různém stavu – od vysloveně zuboženého po skvěle renovovaný. Záleží pak na nás, kolik práce a peněz chceme investovat do jeho opravy. Cena a množství práce tu bude v nepřímé úměře: jsme-li fandové do renovace starého nábytku nebo bydlíme vedle firmy, která to dokonale umí, můžeme si dovolit koupit krásný stůl i levně a v horším stavu. Dražší variantou pak je pořídit v různých „antik luxus bazarech“ nábytek už opravený (taková renovace se může opět lišit jak kvalitou a odborností provedení, tak cenou). Třetí cestou může být pokusit se koupit nábytek přes inzerát. Dalším, i když nejméně šťastným řešením, je replika. Úplně nové kopie nábytku „ve stylu 30. let“ jsou sice pevnější, nové… ale právě proto už to není ono. Chybí tu patina, autentičnost, originalita, a vytrácí se tu ten prvotní důvod, proč takový nábytek mít doma. -ag-