Nejen kuchyňský nábytek má své předchůdce v třetím desetiletí 20. století, ale i celková dispozice kuchyně a přilehlých místností se moderním, praktickým způsobem utvářela právě v té době. Je zajímavé přesvědčit se z dobového tisku o tom, že uspořádání našich velkých obytných kuchyní není vůbec vynálezem dnešním, ale má své předchůdce. Na jejich popis narazíme třeba ve starých knihách pro hospodyňky: „Obývací kuchyně v moderním smyslu je velká světlá místnost, mající jakýsi výklenek, ve kterém se nachází sporák a veškeré kuchyňské nářadí, kdežto ostatní část je zařízena co obývací pokoj. V takové kuchyni je využito i toho nejmenšího místečka, přičemž nečiní dojem stěsnanosti, protože tvoří část velkého prostoru. Hospodyně si tak může obstarávati kuchyňské práce a dávati současně pozor na děti, které se mohou zdržovati a hráti si v obytné části kuchyně.“ V poválečných letech toto logické a velkorysé uspořádání šlo stranou a hospodyně se uzavřela v malé panelákové kuchyňce, zcela oddělené od obytného prostoru (nejen dveřmi, ale někdy i chodbičkou). „Někdy se nenachází kuchyně ve výklenku, nýbrž je oddělena skleněnou stěnou od prostoru obývacího.“ A právě toto řešení můžeme pokládat za jednoho z předchůdců dnešních posuvných stěn či širokých skleněných dveří oddělujících pracovní a jídelní část kuchyně. Dobré osvětlení – také nic nového O tom, co dnes považujeme za samozřejmost – o správném světle, se dočteme: „O vhodném osvětlení můžeme mluviti až v poslední době, kdy se klade na to váha, aby i v kuchyni bylo každé místečko správně osvětleno a dnes existují i kuchyňské lampy přenosné z místa na místo, tam, kde je právě potřebujeme; setkáváme se i s nástěnnými praktickými osvětlovacími tělesy, ku kterým možno současně zapojiti elektrické vařiče nebo žehličky.“ Není tedy tak úplně pravda, že dříve kuchařka strádala s jediným centrálním lustrem visícím ze stropu v půli místnosti za jejími zády. -ag-