Kuchyňský pel-mel plný vůní

Kuchyňský pel-mel plný vůní

Víte, co dělat, když si pochutnáme na kyselé rybě – a ta je z nás potom stále cítit? Budeme chvíli žvýkat řez citrónu. Citrónem si pro jistotu pak přetřeme také ruce. V kuchyni se při vaření neustále pohybujeme ve více či méně intenzivním závoji pachů a vůní, které se neustále prolínají, spojují a mění. Co nám chvíli...

Víte, co dělat, když si pochutnáme na kyselé rybě – a ta je z nás potom stále cítit? Budeme chvíli žvýkat řez citrónu. Citrónem si pro jistotu pak přetřeme také ruce.

V kuchyni se při vaření neustále pohybujeme ve více či méně intenzivním závoji pachů a vůní, které se neustále prolínají, spojují a mění. Co nám chvíli úžasně voní, za chvíli páchne
a obtěžuje nás. Smažící se cibulka nám dělá svou vůní ty největší chutě, ale pach cibule z úst – to už je o něco horší.

Mimochodem: na cibuli v tomto směru platí káva. Po požití syrové cibule si dáme silnou kávu, nebo alespoň rozžvýkáme zrnko kávy. Cibuli nemusíme pozřít pouze s tlačenkou, můžeme ji využít i terapeuticky: žvýkáme chvíli kousek cibule – a v ústech zahubíme bakterie. Náš dech ovšem potom opravdu bude volat po té kávě.

Pokud jsme milovníci zrajících sýrů, víme o pachu asi své. Když je labužnicky necháváme dozrát, jak jen to jde, až do nejzazšího stádia zralosti, nebo když nakládáme olomoucké syrečky do piva, dramaticky se to projeví na ovzduší naší spíže. Všechno se vyvětrat nedá, ale jeden malý zlepšováček použít můžeme, pomoc je jednoduchá. Na polici umístíme malou misku s rozdrceným dřevěným uhlím, které směs pachů svým povrchem výborně absorbuje. To se hodí použít také například ve starých spížích nebo na chalupě, kde je třeba spíž i dost vlhká.

Krájecí prkénko je typická věc, která načichne vším možným. Výjimkou je prkénko skleněné. Dřevěné prkénko podle některých pramenů by mělo být vyhrazeno masu – a to při jeho naklepávání. Z plastových prkének se silnými ranami prý mohou odštěpovat mikrotřísky, které se do masa mohou dostat. Plastové prkénko zase raději (právě kvůli pachům) používáme na krájení cibule a česneku – a také ryby. Když rybu ale porcujeme na prkénku dřevěném, potřeme je předem citrónem; pak skoro nenačichne.

Jsme-li tradicionalisté a nedáme dopustit na dřevěné krájecí prkénko, také o něj náležitě pečujeme: pokud je používáme na krájení zeleniny a zejména masa, dvakrát týdně je posypeme solí a vydrhneme kartáčkem. Občas je také můžeme sbrousit smirkem, bude opět hladké a získá nový vzhled.

-ag-

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Kuchyně
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme